Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Lovíme ryby jako o život

Rybolov na Ebru ve stylu hledání místa na rybaření

Na řece jsem končil na řece i začnu minule jsem končil pořádnými candáty na gumu a jedním sumcem 250 cm. Dalibor letos ale stanovil svým úlovkem vysokou laťku - prvenství v kempu mu však nehodlám přenechat bez boje. Balím tedy rybářské vybavení a vše házíme do auta a gumák na střechu. Směřujeme totiž na řeku, kam lodě nesmějí – proto to auto. Večer vyrážíme ve složení Patrika, Renda a moje maličkost.

Díky tomu, že je zde lov na živé ryby se speciální povolenkou možný, můžeme v klidu rybařit i přes den bez obav z nějakého postihu. Stejně ale sumci v tomto období přes den ještě nijak zvlášť nežerou a tak je brzký odjezd k vodě hlavně důvodem dát si nerušeně stopičku slivovičky.

Lovíme na směťáku

Cesta trvá 20 min, ale bohužel od včerejška se to zde dost zaplnilo a jediný volný je flek, kde seděli kluci. Tam ale z principu zajíždět nechci – zvažujeme tedy další možnosti. Napadá nás místo, kterému se říká smetiště. To je sice poněkud neútulný flek (jak je z názvu patrno asi chápete proč - odpadků tu ej tak na náklaďák) ale většinou je volný. Směták nezklamal. Místo je tu na 6 prutů kdy montáže vážete o protější rákosový ostrůvek. My však máme jenom 2 povolenky, proto navazujeme pouze 4 pruty. Renda se s cigaretkou ujímá role prostého pozorovatele a Patrik se sápe do gumáku, že bude zavážet. Sice jsem očekával, že to bude na mě, ale bránit se nehodlám. Zavezení je díky poměrně malé vzdálenosti opravdu otázkou několika málo minut.

Kdo neloví sumce s námi, loví proti nám

Ale ubíhají hodiny a hodiny a stále se nic neděje – Rendu naše klábosení o ničem zjevně nijak nezajímá – sumcařinu jako druh rybářského sportu nepochopil a pochopit odmítá. Proto se ani nedivíme, když nám před šestou hodinou oznamuje, že pojede raději zpět do kempu a ještě si zajede večer zavláčet – candáti to jo, ale sumec to fakt není jeho šálek čaje. Nevadí nám to – jen ho prosíme, že když už nás opouští, aby nám přivezl kebab, čemuž se nebrání a pro jídlo nám skutečně sjíždí. Naše plytké řeči a myšlenky přeci jen přerušuje ostrý krátký cink rolničky a první prut zprava se náhle narovnává – je to ten na špičce ostrova – místě kterému jsme věřili ze všech nejvíc. Vzhledem k tomu, že ryba bez problémů trhá čtyřicítku trhačku tak z kategorie metrovek asi nebude.

Na smetišti se jako na zavolanou zjevuje zásobovač s kebaby v ruce a se slovy, že jde akorát si to šine přímo k nám. Patrik jeho nadšení mírní, že ryba je bezpochyby hezká, ale do překonání 250 cm jí bude asi tak metr chybět.

Po chvíli Renda utíká k levému prutu – je na něm záběr, ale nejde o nic velkého. Na třech prutech máme plotice délky 25-35cm a na jeden jsme dali kapříka lehce přes 60cm – co by kdyby. Patrik mezitím dotahuje naši první dnešní rybu ke břehu a shodujeme se na nějakých 165 – 170 cm. Tož jako jó, jako startovací ryba to není špatný. Vyvézt nebo se najíst? Patrik plný elánu hlásí nejdřív se najíme, mezitím zabere další a aspoň pojedu se dvěma pruty najednou. Rendu ovšem ani záběr vcelku slušné ryby nepřesvědčil v tom, že ta sumcařina má něco do sebe a nechal nás samotné se slovy, že pokud pohne, chytne večerní lovení candátů.

Ticho po hladině a záběrů jen pár

Další záběr skutečně přichází ještě v době večeře, vlastně rovnou 2 zaráz. Obě ryby jsou ovšem z té nejmenší kategorie – co se dá dělat, ale nástražek máme výjimečně dost, tak nám to ani nevadí. Nad lahvinkou slivovice znova probíráme ty místní obludy, už je dávno tma a dlouho se nic neděje. Čtvrtý záběr přichází okolo jedenácté na nastraženého kapra, evidentně malá ryba však po pár metrech padá a kazí nám doposud 100 % bilanci. Kapřík je sice krapet v šoku a chybí mu pár šupinek, jinak je ovšem stále v kondici, tak ho vyvážíme opět na stejný flek.

Půlnoční rybí dostaveníčko

Mezi půlnocí a jednou hodinou přichází kolotoč záběrů, kdy zdoláváme nejdřív rybu okolo 170 cm na plotičku, pak jedno mimino a pak nám ryba jen nepatrně větší na druhý pokus sežere našeho kapříka – pro jistotu ho měřím 184 cm. Nevím jestli to nazvat zklamáním, ale i když jsme čekali víc byla to super akce . Do rána už nic nepřichází j- en mě ještě za tmy probudí jakýsi lovecký pes očuchávající mou hlavu. Po té co se rozkoukám a bliknu baterkou vidím 2 španělské rybáře a z jejich utrápených výrazů pochopím, že se od včerejška nic nezměnilo – všude plno. Holt míst je tu sotva 20 a někdy je to skoro na frontu. Kluci se ze slušnosti ptají co a jak a já v mezích omezené španělštiny vysvětluji, že když nám dají hodinku čas, je směťák jejich. Nadšení v jejich očích je podobné, jako kdyby vyhráli první v loterii – prý to sem mají 200 km a od včerejška hledají flek.

Za třícími se ploticemi a lovem sumců

Právě dojelo pár nových lidí a dostávám informace, že ti a ti mají zaplaceného průvodce. Karel s Jirkou – 2 pánové důchodového věku. Prý přijeli přesně dle mého článku na téma tření plotic. Jsem mile překvapen, že vydávané články někdo čte. Ihend je informuji, že jezdím a koukám skoro obden, co a jak, ale zatím bohužel nic. Voda má skoro 13°C, ale ploťkám se nechce a dokud nezačnou, bude to i se sumci vlažnější – zkrátka na lov sumců e ještě chvíli čas.

Líčím jim zážitky z řeky a domlouváme se, že kluci budou první dny jezdit sami a pak se domluvíme co a jak. To mi vcelku vyhovuje, jelikož jeden ze stálých hostů mě i přes neustálé varování, že to nahoře moc nežere, prosí, ať ho vezmu se ženou na horní přehradu. Moc nadšený z toho nejsem – přeci jen informace z posledních dnů jsou dost vlažné, ale vlastně proč ne. S Wolfíkem a Renátkou to bude pohodový den ať chytnem nebo ne.

Rybolov na Ebru na horní přehradě

Vyrážíme druhý den ráno a na sjezdu u Mas de la Punty jsme jediní. Se smíchem se ptám Wolfanga kam pojedeme - za těch 20 let co sem jezdí to tu zná lépe než já. Začínáme přímo pod hradem u Magdaleny a postupně během dne střídáme levou i pravou stranu. Měníme woblery od malých přes střední až po velké a bohužel informace byli pravdivé – jen sem tam ryba, bez ohledu na místo, hloubku i barvu nástrahy i velikost ulovených ryb je hodně pod očekáváním. Ve dvě odpoledne se rozhoduji k zoufalému kroku, no on není zoufalý spíš jediný možný. Nějak výrazně nahoru jet nemůžeme - to by nám nemusel vyjít benzín, takže velím ústup a jede se dolů. Díky nižšímu stavu vody je průjezd ostrovem u Magdaleny velmi na hraně.

Na druhé straně průlivu stojí loď s Francouzi a ti evidentně čekají jak dopadneme. Rozjezd, srovnat kurz přímo na mělčinu, vyklopit motor – břicho jde dost po dně, ale projíždíme – kolem je to pár kilometrů a benzínu už fakt nemám na rozdávání. Pár kilometrů pod hradem má voda zcela jinou barvu i teplotu. Alespoň tím si vysvětluji poměrně rychle chyceného okouna a slušnějšího candáta. Nebo to prostě je místem, časem, nebo tím, že jsem poměrně výrazně zrychlil? No důležité je, že frekvence záběrů se celkem zvyšuje, sice to není stále žádná pecka, ale proti ranní mizérii si připadám jak na jiné vodě. Dokonce se mi na menšího woba věší slušnější sumec lehce přes metr a tak mám hezkou desetiminutovou zábavu. Při třetí otočce na stále stejném useku cirka 2 km dostává Wolfgang razantní kopanec a ohnutý prut dává tušit opět sumce. Nakonec se však z ryby klube candát 77 cm.

Příjezd do kempu a nemilé překvapení

Na klasické otázky týkající se našeho úspěchu či neúspěchu odpovídám, že Wolfík chytil skoro osmdesátku, takže je spokojený. Za chvíli se dozvídám o drobné komplikaci - nevěřícně koukám na příďový elektromotor ležící na podlaze. Příběh je krátký a jednoduchý, kluci si jeli ještě naposledy zavláčet a při návratu do kempu se jim špatně docvaklý motor v plné rychlost vyklopil. Motor naštěstí zůstal viset na drátech, za které je duchapřítomný Renda ještě stačil chytit a tak došlo jen ke zničení unášeče, který s motorem točí doleva/doprava. Smutek z pokaženého motoru však není fatální pro pocit z pokažené dovolené, jelikož nakonec se během dne podaří různě pochytat i ryby okolo 90 cm.

lov kaprů - 90 cm

Lov sumců na řece Ebro s jasným cílem – trofejní ryba

Je úterý odpoledne a já se v přístavu potkávám s Karlem a Jirkou – domlouváme se na druhý den ráno, že pojedeme na ty candáty a pak budeme tvořit plán dle situace. Ráno se k nám přidává i Mára můj nový pomocník – že prý se aspoň něčemu přiučí. Jedeme podél rákosí směrem na místo zvané Kolemine, kde je velká táhlá mělčina a candáti tam touto dobou bývají. Kolotoč házení a střídání gum nebere konce, ale sem tam i něco ulovíme a tak jsme v podstatě spokojeni, klukům dělajícím klasické začátečnické chyby vysvětlím pár zákonitostí o vláčce v tomto období a po třech hodinách máme naloveno – někdo víc někdo méně, ale to k tomu patří.

Poblázněné plotice jako bezpečný ukazatel

Blíží se poledne, candátům i okounům se chce méně a méně. Balíme to a domlouváme se na večer. Po cestě tedy ještě zastavuji u jednoho mého fleku, kde nabíráme plotice, které jsou až nečekaně aktivní. Pozorují celé to divadlo. Za chvíli vidíme zalovení od sumce a ne úplně malého, nechápu jak to, že předevčírem se nic nedělo a teď je to až tak silné – většinou je nástup pozvolný a vrchol přichází po nějakých pěti dnech. Inu co naplat – hlásím „Tak pánové hlásím, tohle je ono“. No a co teď? Jeden prut posílám doprava a dva doleva – rozděluji úkoly – Mára jel opět s námi a já jsem vlastně jediný, co ví, co se bude dít a co v takovém případě dělat. Do prvního záběru čekáme snad 5 minut – víc to opravdu nebylo. A výsledek? 120 cm.

Pak následují další dvě podobně velké ryby, ale pořádný macek zatím nic. Vím, že když jsem kluky na lov sumců tak navnadil, musím nějakou pořádnou rybu vytáhnout. Za chvíli se ale rozječí tažená brzda osamoceného pravého prutu. Po chvíli boje už přeměřujeme – ryba okolo 2 metrů. Z rozjímání kde rybu vyfotit nás vytrhává identické ječení stejného prutu – Karel důrazně seká a v ten moment má díky přitažené brzdě problém zůstat v lodi – Mára ho jistí úchopem za opasek a já beru do ruky kameru. Divadlo trvá zhruba deset minut – výsledné video se především díky mým komentářům nedá vysílat před desátou večer, ale výsledkem je ryba 230 cm a pro chlapy hromada fantastických zážitků.

Nezapomenutelný rybolov na Ebru na horní přehradě

Po pár dnech dostávám poptávku na vedení třech kluků z Rakouska, kteří by po týdnu v kempu rádi objevili nová místa, do kterých ještě nezabrousili. Nebráním se a druhý den je beru na horní přehradu.

Na hrázi jsme asi třetí loď a podle všeho to na nějakou tlačenici nevypadá. Následují hodiny, které se vám vždy vryjí nesmazatelně do paměti, okamžiky kdy si říkáte jo pro tohle stojí za to chodit na ryby. Okamžik jaký i tady na Ebru zažijete jen velmi, velmi málokdy.

Prostě a jednoduše záběr za záběrem, okouni, sumci, candáti, ale hlavně ti sumci. Z nějakého důvodu byla podél břehu ve skalách obrovská hejna malých a menších ryb – plotice, perlíni, oukleje, ale i okouni a do toho najížděli všichni dravci z okolí. Dokonce jsem svedl i souboj s kaprem lehce přes 90 cm (tomu říkám pořádný lov kaprů, který jen tak nezažijete), který neodolal červenému wobleru v imitaci raka – jen pro zajímavost díky obrovské populaci raků v povodí Ebra je to jedna z nejlepších barev kterou zde můžete použít.

Bylo sympatické, že kluci, kteří vše po vyfocení a mnohdy i bez něj vše neprodleně pouštěli zpět a vůbec neřešili, že třeba mnou zaseklý sumec byl vytažen někým jiným. Já to vždy po záběru komentoval slovy – zase sumec, 2 vteřiny jo ten půjde vytáhnout a prut předal někomu, kdo byl zrovna po ruce a měl zájem. Na jemné candátové pruty jsme skončili na nějakých 130 cm, ty větší jsme sice ze začátku zkoušeli zdolávat, ale v blízkosti skal to většinou skončilo vždy špatně.

Večer jsem musel stále dokola vysvětlovat všem okolo, že tohle opravdu nebyla standardní situace a že se prostě už nemusí opakovat. Taky že ano. 2 dny nato jsme s Markem vyrazili na stejná místa, a i když jsme něco pochytali, v porovnání s tím co se tu odehrávalo předevčírem, toho bylo žalostně málo.

ulovený sumec

Výjimečné období na lov kaprů a jiných ryb

Začátkem května s hrůzou zjišťuji, že jsem na stejný termín slíbil víc, než mohu stihnout. Má nervozita je umocněna tím, že nikoho z těch, kteří mají přijet neznám.

Přijíždí první skupinka, se kterou se nakonec jakžtakž domlouváme – budeme vláčet a pojedeme i na sumce. Ráno mířím pro změnu dolů a kluky poučuji, že teď je to hlavně o woblerech. Ne že by se na gumy chytat nedalo, ale woby jsou teď prostě lepší. Začínáme na pravé straně kousek pod cementárnou a skoro plynule pokračujeme až ke komínu, objíždím pouze místa, kde díky množství stromů na břehu je obtížné pro 4 lidi na lodi obhazovat stromy.

Mimo candátů a okounů, které beru sebou na podvečerní sumcaření, dostávám z vody kapra 90 cm. Letos je s takovými kaprovými úlovky skutečně ojedinělý rok. Večerní rybolov na Ebru se nese ve znamení pohody – kluci nikdy žádného sumce nechytili a tak prý i nějaké mimino bude úspěchem. Kotvím loď v těsné blízkosti potopených stromů kousek od kempu. Bezprostředně po zakotvení zaloví nějaký prcek sotva 10 m od nás – netrvá to ani 5 minut a je v lodi. Máme ještě 5 okounů a přesto, že jsme nějaké záběry zkazili, daří se nám ještě jednoho o chlup většího vytáhnout. Vracíme se zpátky těsně před desátou – stále je světlo a Radek a spol jdou se mnou ještě na jedno. V restauraci na mě čeká Martin se synem Martinem a kamarádem Lukášem – při pohledu na šestiletého klučinu musím trochu poupravit plány na cílený lov z lodě, ale nakonec byl malý Marťa vcelku v pohodě. Tak jako každé dítě tohoto věku bylo mu třeba najít jen nějakou zábavu a např. stavění domečku pro ještěrky se ukázalo jako skvělý nápad.

Ulovek z Ebra v podaní malého rybáře

U piva a stopečky něčeho ostřejšího klukům vysvětluji, že situace je taková a maková a že to tedy musíme nějak vykoumat. Martin s Lukášem jsou, ale pohodáři a zdá se, že se domluvíme. Naše první společná akce směřuje za sumci a kapry na horní přehradu. Radek a spol by měli mít v ceně jeden výlet na horní, ale dohodli jsme se, že vše závisí na tom, jak dopadneme my.

Vracíme se po téměř 24 hodinách, ale s dost špatnými výsledky – jeden sumec a dva kapři, asi nejsou tím, na co bych někoho ukecal. Ať jsem dělal, co jsem dělal, už jen lov nástražek byla tragédie. Zážitkem pro všechny tak byl snad jen zmíněný domeček pro ještěrky a velmi drzé lištičky, co bez jakýchkoli zábran vlezli naprosto všude – v jeden moment prolézali celou loď a zkoumali obsah kaprařské tašky. Vrcholem byla situace kdy mi jedna (čert ví kolik jich vlastně bylo) začalo olizovat hlavu. Možná mi tím chtěla dát najevo, abych se vykoupal, ale nic příjemného to nebylo.

Lov candátů pod prasečákem

V kempu čelím odpoledne nejapným narážkám na téma jeden sumec za skoro 2 dny, ale tak to prostě někdy je a jak stále opakuji ryb je tu hodně, ale zadarmo vám fakticky nic nedají. Na večer máme domluven lov candátů na těžko – dle informací co mám, by to mělo být poměrně slušné. Navzdory tomu, že fouká a místo si nemůžeme vybírat, jsou na oblíbeném candátím místě pod prasečákem vcelku obstojné podmínky. Lov candátů vypadá dobře. Ryby začínají žrát téměř okamžitě a první ulovené ryby atakují 70 cm – v jeden moment se dokonce hádáme o vylovovací kleště – po dvou hodinách, kdy šílenství utichá, máme na kontě zhruba 15 ryb. Mimo jednoho sumce samé candáty. Poslední dvě ryby jsem vytáhl na plavačku se splávkem přímo pod lodí. Vlastně bylo úplně jedno, jestli tam dáme kousek rybičky, nebo celou mrtvou či živou.

lov candátů pod prasečákem

Lovíme sumce ze břehu na bójky

Na zítřek mám s kluky domluvené sumčí repete, a s ohledem na to, že i dnes jsem při jízdě okolo viděl sumce na protějším břehu lovit, volím naprosto stejné místo. S jediným rozdílem a to ne lov z lodě, ale klasicky ze břehu na bójky – přeci jen domeček pro ještěrky nemusí fungovat každý den.

S pomocí kolegy máme okolo čtvrté hodiny vyvezeno a já jen doufám, že to dopadne lépe než předchozí noc. Skoro hodinku se nic neděje, ale pak přichází pár mizerných záběrů od menších ryb do 130 cm a když už je venku čtvrtý kus na klucích je i přes menší velikost vidět spokojenost. Pomalu se stmívá a mě padají oči – mám toho za pár posledních týdnů fakt plné kecky, do toho včerejší lištičková noc – to jsem toho taky moc nenaspal a tak není divu, že záběr okolo půl jedenácté skoro prospím.

Málem porážíme rekord

Budím se vlastně v okamžiku Lukášová záseku. Ryba je zjevně pěkná, i když svou skutečnou velikost zatím najevo nedává. I přes vlažnější odpor raději sedáme do člunu – drž jen kontakt, dávám Lukášovi potřebné instrukce, musíme přejet stromy. „Až řeknu, že můžeš tak pak se do toho teprve opři“, radím mu. Na sonaru sleduji hranu, stromy mizí, dno se pomalu narovnává na 15m a dle směru šňůry se ryba pohybuje spíše od nebezpečné hrany plné stromů a pařezů. Tam ji nesmíme pustit - to je vždy konec. Tak jsme OK, můžeš – Lukáš zabírá na hraně svých možností, ale ryba je opravdu hodně pěkná. Po necelých deseti minutách je však už těsně pod lodí a ve světle čelovek vidíme její mimořádnou velikost. Vylovení se daří prakticky napoprvé a já nějak zjišťuji, že jsem asi kapánek povyrostl a zesílil – jelikož nemám problém dostat rybu kategorie 100+ bez pomoci do lodě. Naposledy mi s tím ještě kluci pomáhali – to bude asi tou brokolicí, co do mě žena pořád cpe. U břehu probíhá orientační měření, které se druhý den ukáže jako zcela správné 245 cm sice není překonání Daliborovy obludy, ale na jezeře mezi stromy se jedná o zcela mimořádný úlovek. Valná většina podobných ryb je totiž uloveno přímo v Mequinenze nebo v řece Segre těsně nad ní, v místech vymletých od povodní a tedy téměř zbavených jakýchkoli překážek – zdolat tam podobnou rybu je tedy výrazně pravděpodobnější než zde. O to je taková ryba tady cennější.

Další ryba přichází těsně po půlnoci, ale opět se jedná o mimčo, které pouze na žádost Martina měřím – 133cm je jeho novým osobákem. Ten sice působí v porovnání s Lukášovým mohykánem poněkud úsměvně, ale jak podotýká i Martin on má aspoň co překonávat.

Za sumci jdeme na jistotu

Ryba budí v kempu patřičný rozruch a kluci jsou v palbě otázek, na které s neuvěřitelnou trpělivostí odpovídají. Domlouváme se, že po nafocení ryby si půjčí kaprovou výbavu a vyrazí na doporučené místo dráždit kapry. Já mám tedy volno a tak mohu Radka a spol vzít dle dohody podruhé na ryby. Dle našich výsledků z horní nádrže v porovnání s těmi dnešními, vršek jednomyslně zavrhujeme a domlouváme se na podobném plánu co včera s kluky. Jen s rozdílem že místo i čas je jiné. Já potřebuji aspoň 2 hodinky spánku a že bychom na včerejším místě dokázali nějaké zázraky ze zkušeností moc nevěřím.

Vyrážíme okolo čtvrté odpoledne, vyvezeno je před šestou. Sedíme na stejném břehu jen asi o kilometr výše v místech s max. hloubkou okolo 11 m. Při pohledu na půlkruh bójek jsem sám se sebou spokojený a zcela nepokrytě a nahlas se před kluky pochválím. Jo dnes se mi to vážně povedlo. Dva pruty na 6 m, dva na 8 m a poslední dvojka v nejhlubším místě. Na břehu je to sice poněkud nepohodlné, jedny šňůry máme přes druhé, další jsou ve větvích, ale tady to jinak nejde, místa je tu málo, ovšem s ohledem že kluci už dopředu avizovali, že na místě spát nechtějí, zvolil jsem tento plácek.

Zasloužený úlovek na Ebru

Málokdy jsem tu chytil vysloveně velkou rybu, ale díky tomu, že sem skoro nikdo nechodí, je to záruka dobrého braní skoro za všech okolností. Dnešní večer nebyl výjimkou a od půl sedmé kdy, přišel první záběr do jedenácti, kdy jsme končili, jsme se skoro nezastavili. Jedenáct ryb na břehu, vlastně pardón 10, tu jedenáctou jsem sundával z háčků ještě na vodě a i když velikost byla opět do nějakých 130 cm, shodli jsme se, že to byl opravdu povedený večer. Radkova téměř kýčovitá fotografie v pozadí s krvavým západem slunce budiž důkazem povedeného večera.

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |