Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Únorový rybolov na Ebru a honba za rekordem

Únorová honba za rybami ve Španělsku

 

Letošní únor je teplotně nadprůměrný a srážkově podprůměrný – zní to divně, ale jak jinak napsat, že je opravdu teplo a skoro neprší. Zatímco loni v únoru někteří tahali pytle s pískem, aby zastavili rozvodněné Ebro a mi tady na přehradě Riba Roja místo s prutem jezdili na ryby s podběrákem a ryby si vybírali podle druhu a velikosti (následky povodní jsou všude stejné), letos se rybaření ve Španělsku nese v duchu pohody.

Bohužel, tak díky tomu podběrák nestačí a musíme je chytat konvenčními technikami – tedy v tomto čase na vláčku nebo na těžko – plavaná s ohledem na stabilní proudění nijak účinná není.

Únor je bůhví proč dost opomíjený měsíc – přitom na ryby super a pokud není člověk z cukru, tak i to počasí se dá přežít. Letos to navíc bylo okořeněné opravdu skvělými lidmi, kteří se tu plynule vystřídali v rozmezí celého měsíce, a když nad tím tak zpětně přemýšlím, myslím, že byli spokojení snad všichni – tedy doufám.

Třeba takový Míra Hakala – vyhlášený řezník z Lanžhota, který přijel na Rancho Rio Ebro rybařit s naším panem šéfem. Petr, náš nejvyšší, přijel s Mirou a Romanem - to je pro změnu zedník co nám stavěl novou hospodu. Trochu jsem hloubal, proč kluci přijeli zrovna teď – přeci jen je vždy zajímaly hlavně sumci a jejich loňská 247 cm na přívlač na woblera se asi dlouho nepřekoná (možná letos). Ale odpověď jsem dostal pár minut po příjezdu – prý viděli fotky na facebooku a sumci nesumci, teď zkrátka přijeli za lovem candátů.

Lov candátů zahájen ve velkém stylu

Na uvítanou dostáváme „výslužku“ z Mírova uzenářství se speciálním zdůrazněním – tohle je novinka. Klobása RANCHO nám doslova vyráží dech, a jak vzápětí zjišťujeme, je to nejen milá, ale i mimořádně chutná pozornost.

Kluci mezi tím zjišťují, kde ryby berou. Jde spíše o řečnické otázky, jelikož jen málokdo to tu zná za 20 let působení lépe než Petr, ale chápu, že chtějí mít co možná nejčerstvější informace. Není moc horších věcí, než večer sedět u piva po nevydařeném dni a koukat, jak okolí slaví úspěšný lov. Teď je to ale opravdu zbytečné. Candáti žerou, až to hezké není a při dodržení lovné hloubky 10 – 15 m to jde skoro samo. Dokonce tak, že jsem si občas přál, aby to bralo přeci jen méně – vyvážet dvakrát denně dva těžké sudy s rybími zbytky není žádný med. Zkrátka lov candátů je teď v kurzu.

Za lovem ryb na horní přehradu

Je středa ráno a my chystáme s Petrem lodě – v plánu je horní přehrada, candátů už máme poněkud nad hlavu a okouni dole jsou asi někde schovaní – někdy to nechápu, na horní přehradě má lov okounů svá pravidla a „skoro“ vždy nějaké chytneme, dole jsou týdny, kdy se z toho může člověk zbláznit a žerou i ti velcí a pak třeba týden na těch stejných místech prostě nejsou.

Rozprcháváme se na sjezdu u Magdalény, každý tu máme svá oblíbená místečka a tak naše neoficiální závody můžou začít. Petr se svou posádkou míří někam nahoru a za pár vteřin mizí za prvním ohybem, já tu mám pár fleků, kde jsem byl v minulých týdnech úspěšný a nikam se nehoním. V posledních dnech je opravdu teplo a tak si pohrávám s myšlenkou, že je dokonce dostatečné teplo na nějaký moto-výlet. Hloubání nad tím, kam jet provětrat tu naši kobylu trvá tak dlouho, až se dostávám do nezáviděnihodné situace - moje žena nade mnou vede už 6:0. No nic musím zabrat nebo se stanu terčem hodně nejapného rýpání.

 

tak vypadá rybolov na EBro 2016

Nečekaná návštěva na horní přehradě

V tu chvíli mi ale zvoní telefon – volá kolega z kempu. Prý volal Petr, že nahoře je šťára a že oni sami tak tak stihli vyházet všechny rybičky. Co čert nechtěl, prý si to směřují přímo k nám. Rybičky operativně měníme za gumy a kontroluji všechny potřebné dokumenty – desinfekce lodi i kapitánský lístek máme, tak snad bude vše v pořádku.

Jelikož nemá smysl hlídce ujíždět, vyrazíme jim naproti. Za chvíli se ze zátoky objevuje divná loď – vypadá jako mořská kajutovka, což je na místní poměry nezvyk. Když se dostaneme blíž, vidíme policejní loď – bliknou majáky, houkne siréna a my čekáme, co se bude dít. Naštěstí mají v hledáčku jiné lodě, my tedy na brbláka pokračujeme v jízdě.

Myslíme si, že pro ně asi nejsme s manželkou příliš zajímaví. Ale chyba lávky. Po chvíli se za námi ozve houkačka a vypadá to, že na řadě jsme my. Nic nezákonného sebou nemáme, takže jsem poměrně v klidu. Policejní loď nás ale opět mine a šine si to úplně jinam.

Na konci odpoledne je skóre 15:11 ve složení candát do 65cm a okouni do 35 cm. Petr do kempu přijíždí až ve večerních hodinách a hend se ptá, jak jsme dopadli. Naším výsledkem je šokován, tedy ne tím, že jsme též prošli bez problémů, ale hlavně tím, že nemáme žádné velké okouny. Oni sice nechytli moc candátů, ale jejich lov okounů byl více než úspěšný. Výsledky hovořili za vše – 46, 47, 48 – jsou největší kusy a to jsou míry, za které by půlka lidí v Čechách vraždila.

Lucka a její úlovky na EBru

Nejprve klid pod hladinou a poté osobáček

Uběhne pár dnů a náš kuchtík má zase touhu vyrazit na ryby – samotnému se mu nechce – potřebuje hlavně mě jako řidiče. Candáti stále žerou stejně dobře, dokonce se vozí i ti velcí a tak se nám na ně vlastně ani moc nechce – takže co teď. Zkusíme zas ten sumčí vertikál ne?

Jára přikyvuje a tak je rozhodnuto. Mě to též vyhovuje, jelikož jsem v poslední době na lov sumců trošku zanevřel. Ale klukům slizkejm sumcovejm se dnes moc nechce – bušíme s tím o dno už asi 2 hodiny, projeli jsme snad 2 km a i když občas nějakou rybku na sonaru vidíme, spolupracovat nechtějí.

Už pomalu uvažujeme, že se na rybaření vykašleme, já půjdu něco dělat a Jára se vrátí do kuchyně. V chvíli ale kuchař hlásí záběr – teda on to nehlásí, ale jeho grimasa je 100 %.  Následuje zásek a ryba hned od prvních okamžiků dává jasně najevo, že tohle bude na dlouho. Ryba je vážně opravdu velká - bohužel po pár minutách padá a nám tak zbývají jen oči pro pláč. Tak dlouho tu dřeme a výsledek nula – to je nefér. Ještě dáme jeden okruh a padáme něco dělat – Jára se ani nebrání, dnes to vypadá, že jsme tu fakt zbyteční.

Dopoledne na rybách zachraňuje kuchař dalším zásekem sotva po deseti minutách – od pohledu na špičku prutu je jasné, že tuto rybu bychom v klidu mohli použít jako nástrahu na tu předchozí. Pár mrskanců a už je u lodě. No ale podívejme se panáčku to je nám milé překvapení – 25 cm plotici na hlavě velikosti 90 g vytuněné navíc 3/0 Ownerem neodolal nádherný candát – míra ukazuje 82 cm – což je kuchařův španělský osobák. A na výsledném zážitku nic nemění ani fakt, že rybu měl na sumcový cajk venku asi tak za pět vteřin.

Večer zjišťujeme, že jsme se místo lovu sumců měli raději zaměřit na candáty – rybu přes 80 cm má pomalu každá loď co přijede do přístavu. Na jedné vidím dokonce 2 a to je opravdu velmi ojedinělá situace.

Sedím na baru, koukám na fotku Jarouškova candáta, která se v krásném poledním světle opravdu vydařila, sice se mohl trochu pousmát, ale to by zase byli vidět ty jeho zuby/nezuby takže snad raději ať se nesměje. V tom se na bar přiřítí jeden klučina co je tu s tátou a že prý Patrik s Danielem přivezli dokonce metrového. Je sice tma jak v pytli, ale nějak to snad dopadne – ryba je brutální má „jen“ 98 cm, ale Patrik září od ucha k uchu a ke smíchu ho fakt nutit nemusím. Cvakám milión fotek, ale pořád to není ono, holt v té tmě to mizerně ostří a ať dělám, co dělám, rybu celou ostrou prostě nemám. Patrik je rád, že už jsem skončil, ono pózovat s desetikilovou rybou před borcem co se mu furt něco nezdá, není žádný med. 

Další večer jsem pro jistotu v přístavu už před šestou, kdyby vyšla nějaká fotka lepší ryby za denního světla – Andreas nezklamal, ze zatopeného lesíka u velké pumpy včera vydoloval osmdesátku a dnes ještě centimetr přidal. Ochotně tedy pózuje u rákosí a já tak mám další použitelnou fotku pro článek v Rybářství.

rybolov na Ebru - únor

Na nákupy do Andorry

Je rozhodnuto - na zítřek je sice v plánu nákupní den v Andoře, ale hned následující den jedeme na obludný candáty.

Andorra je oblíbeným výletním místem turistů trávícím dovolenou u moře v okolí Barcelony, a pokud váš dovolenkový harmonogram není naplánován do poslední minuty, určitě si čas na návštěvu tohoto lyžařského a nákupního ráje udělejte také.

Zatímco střední Evropa bojuje s množstvím sněhu, vlastně spíše nemnožstvím, tak zde tyhle problémy nemají. Zatímco dole v hlavním městě Andorra la Vella není po sněhu ani památky, při stoupání do okolních kopců ho neustále přibývá a pokud vaše auto nemá problém se sněhem, lze dojet opravdu vysoko – mi dojeli do nějakých 2200 m – nevzdalo to auto, ale silnice – skončila. Andorra je známá svými špičkovými supermoderní lyžařské areály, kde nečekáte na lanovku, ale ona na vás, přičemž ceny skipasů se pohybují od 35 - 45 € což je srovnatelné s Itálií, Francií či Rakouskem. Takže zkuste zapřemýšlet, jestli by příště nešla zimní dovolená na Ebru na rybách trochu protáhnout. Dalším lákadlem jsou pro mnoho turistů bezcelní nákupy.

Místní pstruhové potoky jsou v celých Pyrenejích doslova nabité rybami a při pohledu na jejich někdy až kýčovitou krásu člověk lituje, že sebou nemá aspoň nějakou „pytlačku“.

rybolov na EBru v únoru 2016

 

Pokus o zdolání rekordu

Místečko kousek pod dráty je naším dnešním cílem, všechny lodě od nás z kempu jsou nasáčkované v rozmezí několika desítek metrů právě tady. Na elektromotor kličkujeme mezi jednotlivými loděmi a pozorujeme úspěchy i neúspěchy jednotlivých rybářů. Někdo zasekne dvakrát a vytáhne 2 ryby, někdo pětkrát a nic. My to máme střídavě oblačno – záběrů je opravdu hodně, ale velikost je taková normální prostě mezi 50 – 60 cm. Střídám hlavu – černou měním za reflexní žlutou a mám pocit, že těch drbanců od vyloženě malých ryb je trochu méně.

Jelikož svou myšlenku vyslovím i nahlas, musím ji vzápětí po úlovku jedince o délce 20 cm okamžitě odvolat, přesto však dostávám po několika málo minutách solidnější bouchanec a i když má do obludy daleko, metr ukáže solidních 68 cm. Pak sice následuje exhibice mojí manželky, která během půlhodiny tahá 10 ryb, zatímco já 0. Všechno kontruji a trpělivě čekám na svoji rybu. A hle - Marťásek se dočkal – brutální bomba a ryba si dokonce bere z cívky, což předchozí skoro sedmdesátka nedokázala. Následuje pomalé přetahování, během kterého vidím na okolních lodích v rukou i dalekohledy. Ovšem divadlo končí tak, jak je u mě a velkých candátů běžné – ryba po několika minutách padá. Následuje nervy drásající řev z mých úst, doprovázený po několikaminutovém zklidnění větou – proč právě já? Bohužel po další Lucčině sérii řady candátů se situace znovu opakuje – tentokrát ale jen na prázdno polknu.

Pořádný úlovek na Ebru

Mám na ně fakt smůlu, sice jsem si zvykl, že se mi ti velcí vyhýbají – no vlastně nevyhýbají, jen potvory padají, nebo někam zajedou, ale stejně to pokaždé zamrzí.

Jedeme na oběd a na odpoledne slibuji brutální pomstu. To pojedeme jen s kuchařem - Lucku bolí ruka ze zdolávání, a tak prý půjde venčit naše hafany. Odpoledne ale candáti na ranních místech nežerou, na sonaru jsou sice vidět, ale kousat se jim nechce.

Před návratem zkouším ještě radikální změnu – teploměr sice ukazuje vodu jen 9°C, ale zajedeme zaházet na mělčinu. Hodinové snažení se zdá skončit jen několika utrhanýma gumami když Jarouch konečně zasekává – nádherný okoun, narvaný jikrami těsně pře třením. Toho si nejen vyfotíme, ale asi i změříme – k sakru zase ne, 49.5 cm – ať dělám, co dělám, těch 5 mm tam prostě chybí, ale ono to někdy přijde. Vždyť lov na gumy teprve začíná – březen to bude to pravé.

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |