Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Lov sumců, trápení s okouny a sázka o holé hlavy

Lov sumců na řece Ebro se sázkou o vlasy 

 

O tom, jak nevyzpytatelná je řeka Ebro jsme se přesvědčili mnohokrát. Tentokrát jsme se dostali do prekérní situace díky nedostatku nástražek pro lov sumců, kteří tou dobou brali. I tak jsme z toho dokázali vybruslit se ctí a všichni byli spokojeni.

 

Když neloví jeden, uloví druhý

 

Vše začalo tím, že jsem přátelům slíbil, že s nimi jednou ráno vyrazím na sumce – k tomu jsem samozřejmě potřeboval menší ryby. Bohužel jsem s hrůzou v očích zjistil, že kolega, který mi měl během dne potřebné rybky nachytat jaksi nic neveze a vrací se s prázdnou.

 

Řešení? Zapřáhnout všechny, včetně kuchaře, a těsně před soumrakem, kdy je pravděpodobnost úlovku největší, vyrážíme na ryby. A přesně víme kam.Nedaleké houští na Katalánské straně je ověřenou lokalitkou, kde se malé rybky shrocují a dravci je sem připlouvají lovit. Netrvá dlouho a taháme z vody pěkného 25 cm velkého krasavce. Za chvílí další kousek přidává kuchař a tak postupujeme i dál. Po hodině lovu máme to, co potřebujeme – další 4 okouny a 2 jedlé candáty.

 

S Benjaminem na horní přehradě

 

Kamarád, se kterým vyrážím na horní přehradu je Benji, zkušený rybář, které si naposledy z Ebra odvezl moc pěkné zážitky v podobě 3 sumců (jeden těsně přes 185 cm). Díky tomu ví co čekat a já se musím pořádně činit, abych se vytáhnul.

 

Startujeme v 5 ráno, rozednívá se okolo půl sedmé, ale jedu až ke komínu tak raději pomalu a opatrně. Běžně jezdím nahoru k Mequinenze – vlastně 95 % mnou vyvábených ryb je z oblasti od kempu nahoru k Mece, ale v kempu je ještě jedna sumcařská partička a jejich informace z posledních dnů optimismem zrovna nepřekypují, proto volím odlišnou stranu přehrady. Ve vzdálenosti 20 km od hráze bude jiná teplota, čistota i PH a pokud to nahoře moc nežere tak tady by třeba mohlo. Vybírat si nemůžeme - Benji má poslední 3 dny pobytu a ty dva další má celkem foukat.

 

Kdo umí, ten umí

 

Prvních pár bouchanců a vypadá to na dobrou volbu, ryby jezdí, okukují naše okouny a celkově se chovají poměrně aktivně. Po pár stovkách vyvábených ryb už poznám, kdy to má a kdy nemá smysl. Ryba se vám ne echolotu objeví vždy, ale někdy prostě nemá chuť a jen očumuje. Teď to ale vypadá, že by to mohlo klapnout, dokonce v jednu chvíli zapolykám a z Benjiho úst vyjde ono obdivné WHAU, na monitoru je ryba, velká jak „lochneska“. Obludu naše nástraha vyloženě zajímá a po bouchancích se opakovaně zas a zas vrací – drc, je to tady.

 

Kousl do toho, pak brutální tah, 2 metry šňůry mizí z ruky. Okamžitě beru prut, že rybě ještě kousek dám. Když v tom náhle - co to? Tah končí a na sonaru vidíme, jak skutečně veliká ryba mizí neznámo kam. Neodpustím si pár skutečně jadrných poznámek, ale tak to někdy je, občas to jen chytnou do půl huby, kousek s tím popojedou, a pak vše pustí. I když se to pokusíte seknout, stejně tam ryba nebude nebo spadne. Na stranu druhou, kdyby se zadařilo pokaždé, bude lov ryb děsivá nuda.

 

Menší sumec, taky sumec

 

Chvíli celou situaci rozdýcháváme a já přidávám další sérii ran. Ryby stále jezdí sice jiné velikostní kategorie, ale co už. Malá ryba je lepší, než žádná ryba. Před sedmou aktivita výrazně narůstá a my konečně dostáváme vytoužený záběr. Okamžitě je jasné, že tohle má do obludy daleko, ale pro Tamaru, která tu je s námi, je 140 maximum, co je schopna sama dostat z vody. S Benjim se dobře bavíme, ale její přítel ji v tom nenechá a rybu ji vyloví. Není to sice to, co bychom chtěli, ale evidentně potěší a že prý když jim ho pomůžu vykuchat tak by si ho vzali. Ryba těchto rozměrů je na jídlo víc než vhodná a tak trochu měním plány. Hele odvezeme ho do kempu a pak zkusíme na chvíli ten vršek, aspoň zjistím, co kluci.

 

Přesun je s rychlou lodí za denního světla už jen otázkou minut. Sumce bleskově uvazujeme k molu a míříme nahoru k městečku. Sumci jsou aktivní zhruba do devíti. Pak je asi někam zavřou a vypustí zas až v poledne. I když se snažím, seč to jde, další záběr neudělám, a tak v 9:00 velím k ústupu. Druhá loď je na tom skoro stejně. Jen jejich sumeček má o pár centimetrů víc než náš. Po malé škole filetování sumce, domlouváme sraz ve dvanáct v přístavu.

 

 

Lov sumců na ověřených místech

 

Mimino máme již ulovené, ostuda to tedy nebude. I tak ale vše sázím na starý ostrov pod Mequinenziou. Jestli někde chytneme velkou rybu tak jen tady. Trochu fouká, kotvíme na jedenácti metrech ve vzdálenost sotva 10 m od hrany starého ostrova – ten je doslova a do písmene zarostlý stovkami starých potopených stromů, ryby tu jsou, sumci to ví a jezdí je z těch stromů vyzobávat.

 

Buším a buším a buším, a pokud bych ten záběr nedostal, asi tam buším dodnes. Ryba na sonaru nevypadala, že by stálo se na ni zaměřit, ale někdy aniž si to uvědomíte, natočí proud nebo vítr vaši loď tak že se montáž s nástrahou dostane na hranu zorného pole signálu echolotu a tak jak je v ten moment sotva zřetelná vaše nástraha tak se i slušný sumec jeví jako malá ryba.

 

Zaděláno na senzaci

 

To byl i tenhle případ, vlastně i ten záběr za moc nestál takový nemastný neslaný. Sice plynulý, ale že by se mělo jednat o větší rybu, tak to opravdu nevypadalo. Tamara jde s prutem ještě kousek do vody, a když už nemá kam, dávám povel k záseku, opře se do toho vší silou, ale špice prutu zůstává ve vodě a pokud by její přítel nepřiskočil na pomoc asi by se tam poroučela i ona. Pár vteřin sleduji její bojovný výraz, ale i když nerada, na potřetí ji přesvědčím, ať to přenechá Benjimu, tohle je na začátek opravdu velké sousto.

 

Být někde na volné vodě, neřeknu ani slovo a nechám ji v tom vykoupat. Ale tady jsme 10 m od místa, kam když ryba vjede, tak ji prostě nevytáhneme. Rybu odhaduji na více než 210 cm, čemuž zatím ostatní členové výpravy moc nevěří, ale s přibývajícími minutami mi dávají za pravdu. Občas musím zkorigovat úhel prutu, mlaďoši nemají zkušenosti a nerad bych aby mi z toho tenhle svalovec nadělal třísky. Skoro desetiminutové zdolávání se blíží ke konci, ryba se ukazuje u hladiny a já vidím, že můj odhad byl naprosto přesný. Měření nakonec ukáže 215 cm.

 

Ještě chvíli pokouším štěstí a daří se mi ukecat ještě jednoho „pánvičkového“ juniora. Mladí ho nechtějí, ale pan kuchař si jednoho vyžádal na uzení a tak dostává metrovka paličkou.

Byla to pro mě na příští 2 týdny poslední sumcařina, tak jsem rád, že to tak dobře dopadlo. Přeci jen na bójky se mi nechtělo a konec září je už na vábničku takový hraniční.

 

Lovíme sumce a jiné potvory se začátečníky

 

Koukám do rozpisu, co mě v následujících dnech čeká. Zjišťuji, že má přijet pravidelný host – Martin z Německa a s ním i parta dalších lidí. Když přijedou, usmívá se na mě skupinka 8 kluků, kteří pobyt na Ebru berou jako zážitkovou dovolenou – nikdy nelovili a neumějí si ani navázat háčky. To bude legrace, pomyslím si, ale beru to jako osobní výzvu – udělám pro ně maximum.

 

Po prvním dni na vodě se situace trochu vyjasňuje, ti nerybáři jsou jen 4, zbytek je soběstačný, Martin mi představuje Manuela s Rolandem – 2 mladé sympaťáky, kteří podle jeho slov opravdu umí. Tak to zas taková hrůza není, pokud to nějak nakombinujeme a nebudu muset 8 a ani 4 lidem vázat háčky. Jsem nakonec zcela klidný a na týden, na který si mě zablokovali, v jejich společnosti se těším.

 

Tím, že máme spoustu času, střídáme horní i dolní přehradu, kombinujeme chytání na těžko s trolingem i vertikální přívlačí a pravdou je, že i když kluci za celý den uloví 2-3 ryby, tak já sice usínám nudou, ale oni se skvěle baví. V půlce pobytu za mnou přichází ti dva mladí s dotazem, zdali bych je vzal na vábničku. Konec, konců, proč ne! Sice to nebylo v plánu, ale nemám s tím veskrze problém. Problém má ale počasí, následující dny vane stabilní silnější jihozápadní vítr a i když mám lov sumců na vábničku rád, tak tohle odpískávám.

 

Lovíme candáty se zkušenějšími rybáři

 

Nedá se nic dělat, měníme plány a zaměřujeme se na lov candátů. Kluci sice sami chytají velmi dobře, ale chtějí se podívat i na druhou přehradu a sami se s ohledem na její velikost bojí. Domlouváme se, že pojedou jen oni 2 – s cenou nemají problém, a chtějí si zachytat, ne čekat až to ostatním rozmotám.

 

Z posledních dnů mám vytipováno pár míst, kde se ryby celkem dají nachytat. Není jich moc, ale jsou poměrně slušné. Loď shazuji na Puntě a mířím nahoru ke kempu Lake Caspe. V oblasti zvané Soto del Paladilla jsem před časem na obrovské louce našel základy nějaké staré stavby, na ploše zhruba 50 x 50 m tu je tvrdé dno a candátů je tu oproti jiným místům opravdu hodně. I když je vítr vcelku silný, s pomocí příďového motoru jezdím po tomhle místě křížem krážem a prakticky při každém průjezdu dostáváme jeden až dva záběry. Bereme si 4 větší ryby a domlouváme přesun na jinou lokalitu s tím, že pokud to jinde nebude ono, tak víme kam se vrátit.

 

Dávám plný plyn a jedu více než 10 km směrem ke Caspe. El Rodondillo jsem našel čirou náhodou před rokem, kdy jsem sem zabloudil s jedním klientem při hledání okounů – zvláštní, prudce se svažující plošina je vždy 100% a nikdy nezklame. Asi po hodině se poblíž zastaví rychlejší rybářská loď – oni koukají po nás mi po nich, kluci jsou krapet nervózní, přeci jen máme nádržku plnou nástražních rybiček a o problémy nestojíme. Uklidňuji kluky, že policie si takovouhle loď nemůže dovolit, ale přesto beru dalekohled a prověřuji to důkladně. Poznávám známého českého rybáře co má za rohem koupený dům, on mě v ten moment také. Takže se situace zklidňuje a vzájemně prohodíme pár zdvořilostních frází. On mi oznámí, že tam co stojíme, včera na gumu chytl 80ku candáta, a já na to že to vím. Tedy ne, že bych věděl o jeho včerejší rybě, jen vím o kouzlu tohoto místa. Prý široko daleko žerou ryby jen tady, teda ty slušnější. Zdržíme se ještě chvíli. Do bedýnky postupně přidáme další 4 ryby. Chytli jsme jich tu asi 12, ale kluci 55ky nekompromisně pouští – výjimečné a chvályhodné. Během dne zkoušíme ještě jedno místo, ale po třetí hodině odpolední se vracíme na náš první plácek.

 

Ráno to tu bylo dobrý, ale co se děje teď, je z jiného soudku. Možná je to tím, že díky slabšímu větru udržím loď nad barákem delší dobu, možná jen časem. Ale několikrát se stane, že chytáme i 3 ryby naráz. Většinu už pouštíme v bedně jich je celkem 14 a já musím být před šestou zpátky v kempu, abych pomohl kolegovi s rybičkami.

 

Cestou zpět mi kluci nesčetněkrát děkují a opakují, že to byl světový rybolov. I já jsem si to užil, takže s díky odmítám pozvání na panáka a naopak zvu já je. Jen narychlo, čeká mě další den.

candáti an řece ebro

 

Babiš chytá ryby na řece Ebro a spí u nás

 

Je čtvrtek 15. října a já mám před sebou poslední candáty. Pak mám v plánu týdenní lov sumců. Při pročítání rozpisu na mě žena vybafne „Přijede Babiš“. Otáčím se  a nechápavě se ptám, „Jako ten Babiš“? Nakonec z toho je veselá shoda jmen. Pán, který má dorazit se jmenuje Babisch. O to zábavnější je zjištění, že to je parta, která slíbila, že když chytí rybu přes 2 m, jdou všichni dohola – uvidíme, zdali tomu tak skutečně bude. Upřímně si tu partičku nemohu vybavit. Pouštím je prozatím z hlavy a svoji pozornost věnuji 4 nerybářům, se kterými mě druhý den čeká perný den.

 

 

Nezkušení rybáři ukazují svoje karty

 

Během prvních dnů se ale kluci hodně naučili a není to s nimi vůbec těžké. Jsou vážně v pohodě a já tedy taky. Celá čtverka je sehraná jak kdyby chytali 10 let a ne 10 dnů. Já mám navíc za poslední dobu přehradu opravdu načtenou, takže vím nejen kam, ale i kdy to na konkrétním místě žere. Už v poledne pozoruji bedýnku s určitými obavami – ta dnes stačit nebude. On ten den vlastně celý začal hodně dobře.

 

Ráno, jak míjím odbočku na přehradní hráz, zahlédnu v zrcátku u krajnice něco, co mě přinutí zastavit. A hle, skoro nové rybářské goretexové kalhoty. Někomu musely vyletět z lodě. Sice to není moje velikost, ale ony se budou hodit. Při příjezdu na první flek se kousek od lodě cosi zamele na hladině – candát lehce přes 70 dusící se utrženým návazcem – dostává okamžitě paličkou. Tenhle den prostě nedopadne.

 

Mé obavy se naplnili zhruba ve dvě odpoledne – bedna nejde zavřít, vyndávám obsah přenosné ledničky, kam mi kuchař chystá jídlo a znalecky konstatuji sem se ještě 7 – 8 ryb vleze. Před návratem na břeh pořizuji klukům společné foto s plnými bedýnkami. Dnešek se opravdu povedl.

 

 

„Hele, běž se domluvit s těma Babischama“, dostávám ve dveřích info od ženy, že už dorazili. Vybavuji si jen jednoho, asi na jaře nijak nevyčnívali. To byli na candátech a viděli tu pár šťastných sumcařů, tak že to na podzim taky zkusí. Že prý nakoupili pruty, navijáky i nějakou bižuterii a ať se na to podívám. Znaleckým okem omrkávám výbavu, něco nové a něco starší, no viděl jsem tu „specialisty“ s mnohem horším vybavením – tohle asi půjde.

 

Kluci jsou plní informací z knížek a časopisů a tak se jeden přes druhého překřikují, jestli to či ono a tady a teď nebo jindy a jinak. Jejich nadšení musím trochu zkrotit. Vysloveně na sumce si nevybrali nejlepší termín, druhá půlka října je totiž na naší nádrži už ve znamení proměnlivého průtoku. Ten je ovlivňován tím, jak nahoře v horách prší a tady je to tak, že jak není stabilní průtok, je to s aktivitou ryb všelijaké. Dostává se mi ujištění, že jim je úplně jedno co a kolik toho chytnou, doma jeden z nich chytl před měsícem devadesátku a ostatní tu rybu viděli jen tady na jaře a v knížkách.

 

Za výzvou jménem dvoumetrový sumec

 

Lov sumců, trápení s okouny a sázka o holé hlavy

Plán je jednoduchý – ráno trochu trolování nebo házení a pak dle větru a toho jak dopadneme s lovem nástražek buď vábnička, nebo bójky. U ranní kávy kontroluji počasí na počítači. Vypadá to dobře a foukat by nemuselo téměř vůbec. To je dobré - na bójky se mi moc nechce, je s tím zbytečně moc práce. Na druhou stranu v silnějším větru by mi nic jiného nezbylo.

ulovený sumec na řece ebro v říjnu

 

Už jsme na vodě skoro hodinu a krom jednoho candátka, zeje nádržka v lodi ryzí prázdnotou. Kluci začínají propadat melancholii, ale uklidňuji je několika větami, že okouny musíme najít a že jsem pro jejich holé hlavy rozhodnut udělat maximum. Ryba, hlásí Philip, mrknu na prut - asi zase candát tak zpomaluji, ryba je od pohledu větší, ta vysmýkat nepůjde. Jak vyřadím, houkne Michal, že má taky rybu – je z toho double okounů a nálada je rázem na jiné úrovni. I tak je to ale drbačka a chytáme víc candátů než okounů. Ti menší skončí ve společné nádržce s okouny, ti větší dostali paličkou. Musím kluky honit, pokud chceme jít vábit a vítr je na naší straně, musíme být nejpozději po půl jedné na místě.

 

Vlasy půjdou dolů a pořádnou rybu má každy

 

Kluci jsou čtyři, ale hned na úvod jim říkám, že méně je více takže do vody půjdou jen 3 pruty a ať si hodí korunou, kdo bude zatím pozorovatel. Černý Petr padá na Jurgena a tak vytahuje foťák a já si sedám na levobok s vábničkou v ruce. Absolutně netuším, jestli to bude fungovat. Průtok je v posledních dnech opravdu nestabilní. Po pár bouchancích už ale vím, že bez ryby nebudeme. Philipovu montáž téměř nevidím a tak když mezi zuby procedí – záběr, sotva se otočím. Na to že to nikdy nedělal neudělá jedinou chybu a já už po záseku vím, že tohle by mohlo vyjít. Během zdolávání se informuji na podmínky sázky, že jako jestli jen lovec nebo celá banda. Jak se ryba otočí u lodě, na chvíli zapochybuji, ale jo je to tam 205 cm – bezpečně a spolehlivě.

 

Philip jde na přední sedačku a jeho prut si bere Jurgen. Víc jak hodinu se nic neděje, blíží se krizová čtvrtá hodina. Ze zkušenosti vím, že po půl čtvrté už to většinou stojí za prd. V tom se zase objeví na echu aktivnější ryba, kterou zcela evidentně zajímá okounek na Helmutově prutu. Po chvíli práce máme další pěkný úlovek -  ryba má 175 cm. Tak jo hára jdou dolů.

Plnění sázky z lovu sumce

 

Ještě půjdeme bouchat před večeří. Na rozhraní světla a tmy je jedno, jestli je to východ nebo západ to zkrátka funguje skoro pořád.

 

Přijíždíme do kempu a hned v přístavu potkáváme pár lidí, kteří o podivné sázce ví a samozřejmě je zajímá jak jsme dopadli. Následuje podrobný referát o předchozích několika hodinách, ze strany posluchačů následovaný salvou smíchu. Ptají se, kdy ta poprava proběhne. Dostávají odpověď, že večer po návratu z ryb.

 

Okolo sedmé si rybu lehce přes 120 cm zdolává Jurgen a jediná bezrybka je v tuto chvíli Michal. Po krátké poradě se kluci domlouvají, že ať přijde záběr na jakýkoli prut, bere to on. Těsně před devátou přichází záběr na samotný prut s kačenou a po chvíli napětí je z toho za 190 cm krásné druhé místo dnešního dne. Aby to nevypadalo, že tu takové ryby skáčou samy na prut, tak za následujících 8 dní kluci ať už sami nebo opět s mou pomocí zdolali pouhé 2 ryby. Zde je krásně vidět, že není nad to být ve správný čas na správném místě

Rancho rio ebro 

Večer se jedna z rybářek v kempu ujímá role kadeřnice (spíš holičky) a během hodinky s profesionálním zaujetím připravuje každého o jeho vlasy. Tak zase za rok kluci.

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |