Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Jaro 2015 na řece Ebro ve Španělsku

Lov sumců ve Španělsku, povodně a honba za kapitálními kousky

 

Ve španělském podání je jaro vlastně skoro celou astronomickou zimu, jelikož i když tu občas teploty dokáží klesnout hluboko pod nulu (osobně jsem viděl – 13 °C), tak na skutečnou zimu se sněhem a denními teplotami pod bodem mrazu tu téměř nenarazíte.

Letošní první měsíce byli navíc i na místní poměry velmi teplé a jindy velmi sychravý a mrazivý únor pověstný navíc celodenními mlhami, se předvedl ve více než sympatické kráse. Tedy alespoň jeho první část, ale začnu popořadě. 

Hledání vhodné místa na Ebru

Loni jsem jezdil po návratu z dovolené od čerta k ďáblu, jen abych narazil na to, kde kdy a jak ryby žerou. Letos to tak dramatické nebylo a tak když se ohlásila československá delegace stálých hostí, jestli to trochu baští, měl jsem pro ně jen pozitivní informace. 

Tibor s Jirkou pořád žadonili v tom smyslu, jestli jim půjčím nějakou lepší loď - že se chtějí pořádně svézt a prozkoumat i místa kde ještě nebyli. Třetímu do party to bylo tak nějak jedno, ale domluvili jsme se, že se s nimi projedu první den jako průvodce a pokud mi dokážou, že s tím umí jezdit tak to teda risknu. 

Obavy byli vcelku zbytečné, Tibor dokázal ovládat loď celkem s přehledem a tak jsme vlastně jen jezdili po aktuálně horkých místech. Od Mequinenzy začala přitékat špinavější voda, ale i v ní jsem dokázal na vertikální vláčku chytit prvního candáta. Ryby se drželi v šestistupňové vodě na hloubkách okolo 10 m, a i když bylo záběrů poměrně poskrovnu, podařilo se klukům v jeden momentík kousek od kempu „zdolávat“ 3 ryby zaráz – ty uvozovky jsou na místě, jelikož Tiborův candátek a Ivanův okoun sotva ohnuli prut. Nějaký lov sumců ani nepřipadl v úvahu. 

Vzhledem k tomu že mě v ten moment ještě ryba spadla, bylo rozhodnuto, že kluci svou krátkou 4 denní dovolenou stráví na spodní přehradě. 

Nic není, jak se při rybolovu ve Španělsku na první pohled zdá 

Zvláštní, ale druhý den bylo předchozí horké místo u brány do kempu téměř mrtvé a chvíli trvalo, než nás společně napadlo, že s postupující velkou vodou je třeba jezdit níž a níž po vodě do té krapet čistější – Jirka uzavřel jarní Španělsko chycenou 80kou a i ortodoxní gumičkář Ivan poslední den na Mataráně perlil a tahal na modré kopyto prakticky stejné množství ryb jako kluci s rybkami. Takže bez ohledu na stále stoupající Ebro jsem byl pozitivně naladěn a očekával další partičku. 

Zdeněk se Standou přijeli ovšem už vybaveni informacemi, které jsem tou dobou neměl ani já – nahoře v Pyrenejích vytrvale sněží a to tak, že místy jsou až 3 m sněhu a pod Bilbaem pro změnu prší jako z konve. U nás, v okolí kempu, však blížící se katastrofě nic nenasvědčovalo, a tak jen záběry ve španělské televizi dávaly tušit, že se blíží něco mimořádného. 

Povodně ve Španělsku 

V závěru února už byl v Zaragoze vyhlášen stav ohrožení a 2. března byla oznámena kulminace na výšce 6,1m při průtoku 2 600 kubickým metrů. No a teď se to valí na nás! Když jsem to jel o den později nafotit a hodil na stránky jednoho rybářského webu fotky o tom, jak se situace vyvíjí, byl jsem okamžitě nařčen z konkurenčního boje. Že prý zbytečně panikařím, že se nic neděje, ryby nádherně žerou atp. Vtipné bylo, že dům jednoho z těchto lidí o den později neodolal povodňové vlně a kluci jen vynášeli věci do patra a dál od rozvodněné řeky. Samozřejmě nepřeji nikomu nic zlého a s ohledem na to, že španělští energetici dělali na hrázi vše, co bylo v jejich silách, začala voda na horní nádrži za 2 - 3 dny opadávat, takže krom drobných materiálních škod nedošlo k žádným vážnějším újmám.

 

Ovšem i když všichni s obavami sledovali zvedající se vodu – na ryby se musí. Na horní přehradu, kde se tou dobou už v prohřátých zátokách třeli candáti se mi ale nechtělo – ještě mám v živé paměti prosincový zážitek z nárazu v plné rychlosti do mohutného kmene stromu plujícího těsně pod hladinou – prostě nebyl vidět, odnesla to 2 zlomená žebra a 3 týdny mi žena zavazovala tkaničky u bot. Takže i když kluci z horních kempů avizovali, že je vše OK a nic zas tak strašného se neděje, rozhodl jsem si nehrát na hrdinu.

Rybolov ve Španělských zátokách 

Na horní přehradě to dobou korytem opravdu valilo vše, co stoleté povodni stálo v cestě a o setkání s nějakým stromem nebo dokonce utopencem jsem fakt nestál. V Mequinenze byla poprvé v historii přehrady otevřena všechna vrata na hrázi a hukot tisíců kubíků přilákal davy zvědavců, včetně řady televizních štábů. Víceméně ještě 5 km od hráze byl proud tak silný, že na místech s 10 m hloubkou voda vařila jako někde pod splavem. Vzpomněl jsem si na situaci z loňského roku, kdy byla otevřena jen dvoje vrata místo dnešních šesti a ryby to přesto natlačilo mimo proud ke břehu. V hlavě mi tak logicky vyvstala myšlenka, co tedy i bez ohledu na teplotu vody 8 °C vyzkoušet lov zátokách a mělčinách – někde ty ryby zašité jsou a musí občas i něco žrát.

 

 

Valná většina lidí, co byli tou dobou na přehradě se na rybolov jednoduše vykašlala a kdo chtěl nějakou rybku, vybral si mezi stovkami omráčených kusů, které padali z horní nádrže – to je tu poměrně častý jev a k vidění byli opravdu výstavní kusy všech druhů – kapři hodně přes 20 kg, sumci všech velikostí od půlmetrových po šedesátikilové a candáti, z jejichž rozměrů se tajil dech. 

Téměř marný boj s řekou Ebro 

Ale zpět od sběračů k lovcům! Jezdíme a zkoušíme. Výsledky jsou ale takové nevalné – jo občas něco chytneme, dokonce jsou ty ryby i celkem pěkný, ale 2 - 3 ryby na osobu a den mi prostě přijdou málo. 

Zkouším lov na gumy všech tvarů a barev - jak na klasických hlavičkách tak na systémech, jako je Carolina nebo Texas, jindy tak účinných. Dokonce i superdokonalé gumy Kaitech nevykazují žádné zázračné výsledky. Dokonce rybičky živé, mrtvé na těžko na plavačku, prostě špatné, holt ani Ebro není někdy 100 %. 

Oproti tomu z horní přehrady neustále přicházely fotky candátů. Rozhodli jsme se to tedy na vlastní kůži otestovat. 

Rybolov na horní přehradě (12. 3. 2015) 

Hned ráno vyrážíme do oblasti Lake Caspe Camping s cílem chytat pouze na gumy ve složení moje maličkost, má žena a soused z vedlejšího kempu Jaroušek. Naší první zastávkou je velký ostrov Isla Mediana kousek nad kempem – voda v zátoce u Soto de Serafin má po ránu 12,5 °C a množství lodí dává tušit, že se alespoň zde něco děje – proč jsou ale všichni nasáčkování v jedné jediné zátoce za situace. kdy je nádherné slunečné počasí a nulový vítr moc nechápu. 

Nechápeme to do okamžiku, kdy nám teploměr v echolotu ukazuje u ostrova 9,8 °C – to je méně než u nás na dolní přehradě. Proto jsou všichni pohromadě v té zátoce – hraniční teplota pro opravdu pěkné chytání na gumy je 13 stupňů. Jak později zjišťuji, je to široko daleko jediné místo, které má více než 11 °C – čert ví proč, ale kdekoli jinde je voda studenější. No nic, ale toho šílenství se fakt účastnit nehodlám a tak bez ohledu na nepříznivou teplotu zapínám kotvu na příďovém motoru a beru do ruky prut s loni populárním černým opytem. 

Lucka jako správný profesionál navazuje 3 pruty, jeden s bílo/modrým kopytem, další s tzv. olejovou barvou a na poslední klacík po zkouknutí, co máme v ruce, dává svítivě zelenou klasickou gumu. Jarouch vezme do ruky bledě zelenou variantu nějaké rybičky s normálním twisterovým ocáskem a jediný okamžik kdy to vypadá, že gumu vymění, je ten, kdy ji po dvou hodinách urve. Nakonec ale stejně nevyměnil má jich plnou krabici. 

Setkání s Petrem 

Celý den se nese ve znamení popojíždění od ostrova k výběžku Soto de la Heradura až po zátoky Rodondillo. Jedna ryba tadyhle pak dlouho nic pak jedna támhle pak v jedné zátoce potkáváme Petra Panduru – bývalého správce kempu Rancho Rio Ebro (tedy mého předchůdce) a vzhledem k tomu že je to člověk jehož rybářských kvalit a znalosti lokality si vážím, jak málokoho se ptám na aktuální situaci že jsme slyšeli to a to tam a tam tolik a tolik ryb. 

Petr se pod našimi slovy začíná smát tak že začínám mít obavy o jeho zdraví!! Když ho záchvat přejde, začíná větu se slovy: „Vidíš, ne?“ Jeden z nejlepších rybářských průvodců co tu je chytá se svými německými klienty na těžko na nějakých osmi metrech na feederové pruty a kousky rybiček. A že prý včera měli candátů 26 a 2 ryby kolem osmdesáti. My však celý den uzavíráme na počtu asi deseti ryb a i když je to o něco lepší než u nás na spodní přehradě o nějaké fantazii lze hovořit jen těžko.

Stinná stránka rybaření ve Španělsku 

Holt nedá se svítit, bohužel větru dešti neporučíš, a i když loni to touhle dobou bylo super, letos se to krapet posouvá. Někomu to udělá radost, někomu vůbec. Večer trávím na telefonu a připadám si jak pracovník callcentra. Se smutným hlasem obvolávám a omlouvám se těm, kteří měli v plánu přijet za námi na Ebro. Někdo to pochopí, a tak hledáme náhradní variantu. Bohužel, ne každý může přesunout dovolenou dle libosti. Zvláště, když se jedná o větší skupinu osob. 

Večer usínám s vědomím, že jsem pro spokojenost svou i hostů snad udělal vše, co šlo a ti co přijedou to nějak přežijí.  

Ráno přijíždí stálá skupina osmi Rakušanů a Jirka s Vaškem. Po nějakých problémech s vysokou vodou není ani vidu a tak si jen prohlížíme fotky, co jsem v uplynulých dnech pořídil. Rakušáci přijeli cíleně na gumy - jsou na třech lodích a tak domlouvají taktiku, totální obsazení horní nádrže visí ve vzduchu. Gerhard a Heimo pojedou od hráze, Sigi a Albín si půjčují klíče od sjezdu na Puntě a Werner a spol pro změnu čip od brány na Chipraně. 

Večer se to trousí jak švábi na pivo – Werner 14, Sigi 8, Gerhard 2 – probíráme vzájemně taktiku a první 2 skupinky jsou v podstatě spokojeny – čísla vyjadřují počet ponechaných ryb a shodují se, že pokud by to tak mělo být nadále, asi u zvolené taktiky zůstanou. Problém je s dvojicí Gerhard a Heimo – ti jsou mírně řečeno poněkud zklamaní a návrh ostatních, ať jedou druhý den s nimi, striktně odmítají. Prý nejedou na ryby 2 tisíce kilometrů, aby ještě každý den jezdili 50 km tam a 50 km zpět. Chápu je a zůstávám s nimi. 

Další den na horní přehradě 

Ráno cestou probíráme možnosti – Werner nahoře potvrdil informaci, že ryby berou, i když malé. Takže se začínáme těšit. 

První místo kde stavíme je pod kopcem s názvem Romualdo. To je vlastně od hráze první větší mělčina. Na místě jsou asi 3 lodě v celkem rozumném rozestupu, takže není problém se mezi ně vcelku inteligentně vetřít, osobně miluju a předpokládám, že není na světě ten, co by mu to nevadilo, když se na 10 m přiblížíte k cizí lodi, ale jsou takový experti – hlavně když něco vytáhnete – to by vás někteří najraději obklíčili. 

 Je skoro bezvětří a ostatní lodě klasicky gumují v mělké vodě podél břehu. Dostávám info od kolegů na lodi, že tady včera byli též a nic a že viděli snad jednu loď vytáhnout okouna. Místo je ale jedno z mých oblíbených a tak si v hlavě přebírám informace, které mi před pár dny říkal Petr Pandura – ve tření ještě nejsou a drží se kolem 6 - 8 metrů a čekají až bude teplo, aby na to vletěly. Přídovým motorem manévruji s lodí na hranu nacházející se ve zmíněné hloubce a během snad 5 minut zdolávám já a Heimo menší céčka okolo 55 cm. Spokojeně se tváří i Gerhard bez ohledu na to, že on svůj záběr neproměňuje,. No vidíte a pak, že to nejde. Pozitivní atmosféru navíc doplňuje německý pšeničný speciál. 

Co to sakra je, snad tu nebyli jen 3 ryby? Pomylsíme si po další hodině bez jediného záběru. Bohužel asi ano. Záběrů je prostě pořád žalostně málo. No nic, měníme místo a na něm zajíždíme dokonce na hloubku necelých 3 metrů, to je sice na vertikál hloupost, ale pokud jste v klidu a neděláte na lodi bordel tak i to jde – utvrzuje nás v tom hezká ryba lehce přes 60 cm, ale zase jen jedna.

 Při přesunu na v pořadí už čtvrtý flek potkávám jednoho německého průvodce z Mequinenzy a ten se mě zoufale ptá co a jak – vyměňujeme si informace, ale jsou bohužel dost podobné. Začíná lehce pofukovat a já při pohledu na elektroměr zjišťuji, že pokud nechci večer veslovat, musím šetřit baterky. To ale znamená někam se zašít, kde nebude foukat, a tedy nám šťáva vydrží. V tom vidím s tzv. Fragabucht vyletět známou loď a pro změnu na ně mávnu já. 

Kluci se tváří jak tajemný hrad v Karpatech a je vidět že se jim moc nelíbí, jak je zpovídám – bedna na lodi naditá k prasknutí, ale nejde přehlédnout a tak musí s pravdou ven. Prý uvnitř nefouká a vzadu po pravé straně je na hloubkách okolo 6 m ryb jak nikde jinde. Držte se ale fakt těch 6 m a nikde to moc nevykládejte – místo znám hloubku nacházím a i ryby tam fakt jsou a žerou. Nevím proč, ale teplota je stejná, špinavý je to tu taky podobně. Proč teda zrovna tady, je mi záhadou. 

Večer přijíždíme do kempu jako kingové, máme 15 candátů z toho 8 ryb přes 70 a hromadu jsme jich pustili. Jsme za exoty, jelikož ostatní lodě zůstali de-facto na včerejších číslech. Dostávám pochvalu před nastoupenou jednotkou a přistávají přede mnou 2 panáky od kluků jako dík za dnešní, nakonec vydařený rybolov na Ebru. 

V následujících dnech dochází na Chipraně k lehkému vzedmutí hladiny – tentokrát začal tát sníh na horách a Ebro začalo po 12 dnech klidu zase stoupat. 

Jsem znovu na místě činu a najednou se ze zatáčky vyřítí známá loď – Werner. Dáváme se do řeči. Jelikož je dobrá nálada a Wernera rád vidím, vytahuji k překvapení mé posádky vařič a 4 hrnky – dělám všem kávu.  Zatím co tak kecáme a popíjíme kávu – Silke, Wernerova kolegyně zdolává během 5 minut dva slušné kousky. 

Řeka Ebro vytahuje svoje trumfy 

21. březnapPřijíždí Láďa se skupinou několika rybářů na candáty a pár skupinek sumcařů – s Patrickem se zdravím se slovy, „No konečně někdo, kdo chce chytat pořádný ryby, už mě candáti lezou krkem. 

„My jsme ale taky dojeli na candáty“, hlásí Patrickův kolega Renda – nežerou – teda málo a blbě jedině nahoru a opakuji, co jsem v uplynulých dnech omílal už stokrát.  Čekám na někoho, kdo to vyzkouší – dneska dojelo 15 lidí, tak uvidíme. 

Je čtvrtek 26.3 zatím beze změn, v posledních dnech intenzivně pršelo a dole pořád ryba moc nežere. Ve dveřích potkávám Dana – jeho kolegové byli včera ne Segre. „Čus už se kluci vrátili?“, ptám se. Prý jim došly rybičky, tak to zabalili už ve dvě ráno. „A co, chytili jste i něco slušnýho?“, pokračuji v otázkách. Dostává se mi odpovědi, kterou bych vážně nečekal. Prý ryba 250 cm! Nabízím se na focení. Jednak si ho chci osobně změřit (i když klukům věřím) a jednak mě zajímá, kde to bylo. 

Domlouváme se na půl devátou odjezd – namítám, že bude mizerný slunko, ale kluci na to kašlou. Chtěli ho pustit bez focení – holt jiná kategorie rybářů. Při příjezdu zůstávám v šoku - nejprovařenější flek na řece. Teď je teprve zpovídám. První ryba 20 minut po zavezení 120 cm, pak ještě 2 mimina a po soumraku série 205, 225 a tahle perlička – vytahuje z vody monstrózní pytel na ryby na jehož dně se cosi převaluje! Když to cosi vypadne z „vezírku“ konstatuji, že zas tak velkej není. Za chvíli však už nevěřícně čumím na číslovku – 250 cm. Fakt to tam je – neuvěřitelné – fotky sice za moc nestojí – kluci spěchají a kolem se navíc motá 5 lidí, slunce je zatím nízko, takže všechno je přesvícený nebo mázlý, Nechápavě konstatuji, že 3 nejznámější a po většinu roku naprosto nedostupné fleky na řece jsou všechny volné. Při zpáteční cestě okoukávám ještě další. A i když je tu poměrně dost lidí, sednout se sem dá. 

Vracím se do kempu, kde se dovídám, že i ostatní měli při lovu sumců úspěchy. Patrick má na oblíbeném fleku od rána 3 mimina a další partička chytla 175 ku, takže se snad začíná něco dít. Valím do kanclu dodatlit do počítače poslední řádky a s ohledem na novinky z posledních několika hodin to trochu předělávám. Všem na potkání ukazuju obludu, která vzbuzuje úplné šílenství – dnes bude na řece narváno. Dokonce i Jirka s Vaškem se objevují se slovy, „Máš rybičky na sumce“? Smích…“Jo něco ještě jo“. Beru to stylem, kdo dřív přijde, ten dřív mele! Dole je mezi tím živo - zrovna se vrátili 3 lodě a vysmátý Evžen dává tušit, že vláčkaři něco pochytali. Ptám se ještě z jedoucího auta, co chytili. Slyším jen „Martinko, dnes to bylo perfektné“. Vidím úsměv od ucha k uchu a zbytek už vědět nepotřebuji. Z rozhovoru pak vyplývá, že chytili 15 ryb – samí černí samci z hnízd. V duchu si odechnu, sláva, už je to zase tady.

Martin Mikoláš Ranchorioebro.cz 

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |