Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Honba za sumci s kamarády

Letos vábíme jako o život. Dokonce mě už z toho věčného mlácení vábničkou bolí ruka, a to jsem se před přáteli dušoval, jak jsem vytrénovaný. Co naplat, musím se přiznat.

Když tak píšu o lovu sumců a vábení, vzpomínám si na jedno 2 roky staré video, ve kterém je scéna, jako z dobrodružného filmu. Během jedné minuty se v něm odehraje to, co se většině rybářů nepoštěstí celý život. Po pár bouchnutítch vábničkou přichází ohnutí 3 prutů pod tíhou sumců, kteří po přeměření měří úctyhodných 192, 204 a 235 cm. Zkrátka, když se daří, tak se daří. Mimochodem to je moc hezký obrázek toho, co může znamenat rybolov na Ebru. Není se tedy čemu divit, že ono video ukazuji dodnes na počkání každému, kdo projeví zájem.

Bohužel, většina lidí trefí obyčejnější dny, které však na Ebru stále znamenají mnoho zábavy, legrace a samozřejmě hojnost úlovků z řad sumců, kaprů i candátů.

Příjezd ostřílených hochů s jasným cílem – kapitální sumci

O tom se přesvědčil také Rheinhard s Martinem, kluci přijeli napravit svoji reputaci ze začátku června, který jim příliš nevyšel. No nevyšel, znám hromadu lidí, co by za ten jejich debakl zabíjela, ale Rheinhard je z Rakouska a má v krvi soutěživost a ctižádost. Navíc co se živí jako rybářský průvodce a nejen sem na Ebro jezdí několikrát do roka. Má malý krámek s rybářskými potřebami a díky tomu, že je v okolí znám jako vynikající rybář, nemá o klienty nouzi. Takže pro takového chlapíka byla jedna jediná větší ryba (tuším, že měla asi 185cm) rozhodně zklamáním a zároveň výzvou se zlepšit.

sumec na háčku

Už dopředu avizoval, že jich přijede 5 a chtějí chytat sumce na bójky. Svou informaci navíc doplnil žádostí o 60 nástražních ryb a jestli prý můžeme zajistit aby nepršelo, nefoukalo a sumci žrali. Sice dokážu ledacos, ale tanec na zahnání deště jsem se ještě od místních domorodců nenaučil (ale pracuji na tom). Na vrch přidávám informaci, že ryby by snad žrát měly. Teda aspoň sumci a kapři. S candáty je to v létě vždy tak trochu loterie.

Po příjezdu mě Martin hned atakuje dotazem, zdali bychom mohli druhý den vyrazit na vábničku. Přikyvuji a tím si bloku další den. Běžně při průvodcování trvám na svých prutech – vím, že mě tam nic nepřekvapí, ale to by u prodejce rybářských potřeb asi neobstálo. Tak si kluci berou každý svůj žlutý klacík, který jim neopomenu náležitě poplivat a já jednu černou potvoru na samosek.

Tymová souhra přináší parádní sumce

Míříme do Mequinenzy – poslední týdny se mi vábnička opravdu daří a to střídám vlastně jen 2 – 3 místa – jde si podle toho dokonce řídit hodinky. Na jednom žerou od půl jedné do dvou, na druhém od dvou do půl čtvrté (nekecám) a o půl čtvrté je to jako když otočíte vypínačem – všechny ryby co se do toho okamžiku objevovaly na sonaru, najednou zmizí a máte pocit, že se vám echolot rozbil.

Jak se loví sumci na ostrově

Začínám na Klomíne – zajímavej flek, když ještě nebyla přehrada, byl tu ostrov, který Ebro obtékalo z obou stran – říční koryto je zcela čisté a bez jakýchkoli závad. Na ostrově je obrovská hromada víceméně zetlelých stromů – prostě ráj pro ryby a past na rybáře. Musíte proto vábit nebo krmit (pokud třeba chytáte na pelety) v dostatečné vzdálenosti od stromů, abyste případnou obludu dokázali zastavit. Zase to ale nesmíte přehnat, protože ty potvory ví, že v lese jsou v bezpečí a ani těm extra velkým se z lesa moc nechce – takže takový kompromis. Stejně občas něco urvete – jako každý.

Aktivita sumců, ze které přechází zrak

To jsou sumci zírá Martin nevěřícně na echolot, kde pod množstvím ryb není ani vidět naše montáže. Stačilo k tomu jen pár bouchanců a monitor je přecpaný k prasknutí. Martinův úžas je pochopitelný, jednak na mém 10“ sonaru je vše větší a přehlednější, než na běžných malých monitorech a jednak teď jsou sumci opravdu aktivní. Ale já to vlastně moc rád nemám, je to takové chytání naslepo, při spoustě ryb na obrazovce nemáte moc šancí nějak s nástrahou pracovat. Když tam máte 2 – 3 ryby tak to zvednete, pak zase spustíte, přiklepnete nebo naopak mlčíte, když se vám k tomu blíží slušná ryba, ale když jich tam máte 20, tak vlastně jen boucháte a čekáte kde se co ohne a to je do jisté míry nuda.

Lov sumců na řece Ebro

 

V letošním roce jsem začal používat hluchý prut – je to prut, který nikdo nesleduje, jen si tam v tom držáku s decentně povolenou brzdou lebedí a čeká, co ho sežere – na sonaru není vůbec vidět a jeho úspěšnost je někdy až děsivá. Zrovna před týdnem jsem za 4 hodiny vábení chytil 6 ryb – všechny na hlucháka – ať jsem dělal cokoliv, tak záběr na normální montáž žádný - čím to, ví jen ten nahoře, ale prostě je třeba ho mít sebou (prut nikoliv toho nahoře).

Kluci mají každý klasickou montáž a já dávám hlucháka do stojanu. Na všech prutech jsou shodně ryby okolo 30 cm, ale ať děláme, co děláme, střídáme pauzy s nestálou kanonádou, zvedáme, spouštíme, u dna, nebo pod hladinou, ale nic se neděje. Jen ten sonar je stále narvaný až hrůza. Kluci kroutí hlavou, ale já vím své - na téhle nádrži je to jinak než třeba na horní – 1000 sumců na sonaru, než vám to jeden sežere. Na sonaru jsou echa, ze kterých se tají dech – čáry téměř 3 cm tlusté u kterých pořád čekáte, kdy se ta jedna rozdělí a vy až následně zjistíte, že to není jedna ryba, co vám chce sežrat motor, ale 3 kamarádící se 150ky.

Čistokrevný lov sumců

Najednou se ozve takový ten charakteristický zvuk. Je to jak od vábničky, tu mám ale zrovna nad vodou – to jen hluchákův černý splávek zmizel pod vodou. Než se kluci rozkoukají, co že to vlastně bylo, už mizí šňůra z hrčícího navijáku. Jako první reaguje Martin a seká našeho prvního sumíka – po pár převaleních je u hladiny ryba okolo 140 cm - ta je přesně do bedínky, mnou si oba spokojeně ruce.

Kdybych je neznal, budu je podezřívat, že to tahaj někam do hospod. Co tyhle kluci dokáží sežrat, je k neuvěření, klidně i 2 za týden si udělají v kempu na grilu rybu a to dodávají, že doma nemá problém i častěji. Teda jsem sice též milovník rybího masa, ale takový zas ne.

Ryby s echolotu pomalu víc a víc mizí a je tak čas k přesunu do Mequinenzy. Sem jsem začal jezdit bouchat až letos, je to tu sice hodně náchylné na čerstvou vodu, co pouští z horní nádrže nebo dešťovku co přiteče z hor, ale co už. Ty totiž dokážou s aktivitou ryb až neuvěřitelně zacloumat, ale zato má vysněná španělská 250ka má největší naději tady. No, a protože klasická vláčka nebo troling tu teď nefungují tak dobře jak před měsícem, tak jsem začal bouchat.

Občas to jde samo…

Ryb na sonaru je tu o poznání méně, ale až na malé výjimky jezdí samí holdegróni. Standardně se aspoň 30 minut nic neděje, když v tom Rhenhard hlásí – hele, hele dívejte na ten záběr. Žádný bouchanec, prostě se mu ten jeho žlutej klacík najednou začal plynule pomalu ohýbat a to tak, že chvíli přemýšlel, jestli třeba nezahákl kotvu. Kotva míří vlevo, ale jeho šňůra vpravo. Hluchák i Martinova montáž jsou také bokem, tak seká. Téměř do tvrda. Na hloubce 6 – 8 m je bezprostřední kontakt s velkou rybou vážně brutální. Ještě ,že to nemusím tahat, za poslední měsíc mi ryby daly vážně zabrat a tak jen s kamerou v ruce točím ty spokojeně nasupené výrazy. Pár minutek to zabere – ryba je vážně pěkná a do bedýnky tentokrát nepůjde, přeměřujeme a fotíme jen v rychlosti na lodi – 210 cm. Paráda!

Přesun za sumci dle denního plánu

Proběhnou nějaké zprávy SMS, MMS a bůhvíjaká další S – to prý aby ten zbytek byl řádně nažhavený. Ještě to chvíli zkoušíme, ale jsou fakt přesní. Je těsně před čtvrtou a i když se klukům pryč nechce, tak po několikátém opakování, že teď už vážně nežerou, přeci jen zvedáme kotvu a jedeme nazpět.

Kluci jdou na bar a opatrně se ptají, jestli bychom nemohli večer znova. Vidí, že sice lítám zleva doprava, ale pokud nejsem úplně mrtvý, tak se ukecat nechám. Dobrá, uvidíme co vítr. Začíná trochu přifukovat a nevím, jestli to nebude večer už moc. Poslední dny fouká skoro celou noc a na vábku to fakticky není. Navrhuji sraz v 20:00 a uvidíme. Stejně jedu ještě na plotice. Ty mně mají rády. Dokonce tahám 2 perlíny, kteří jsou spíše na bójku. Téměř 40 cm ryba se mi sice moc nezdá, no ale zpátky ji nehodím. Mám malý vezírek a víc než 15 rybek tam nedám, tak celkem brzo končím - naštěstí.

Noční posvícení na sumce

Za pět osm jsou kluci u dveří. Moc se mi nechce, ale kluci ví, jak na mě. Ukecávají moji unavenou maličkost a tak s připomínkou toho, že nic neslibuji, skáčeme do lodě. Jen co povyjedu za zatáčku a otevře se přede mnou rovina směrem na Mequinenzu, vím, že jednoduché to fakt nebude. Před kempem to bylo tak nějak na hraně, ale tady jak to valí údolím je to už silně za limitem. Už na Klomíne, cestu do Meky vzdávám, tam bychom snad ani nedojeli a bouchat tam je nesmysl. Tady to sice možná půjde, ale nějakému výsledku moc nevěřím.

Pohled na přehradu

Pomalu se stmívá a jak jsem předpokládal, stojí to za houbelec. Je tma a já vábím ve světle čelovky. Na slepo to totiž nejde. Vlna, mezera-prásk, vlna, prásk a najednou situaci zahraňuje hluchák,. Mám tam bodlého toho velkého perlína, tak doufám v pořádnou rybu. Blikáme, svítíme. Chvíli trvá, než vytáhneme zbývající pruty, přeci jen ve světlech čelovek je to těžší než ve dne. Ryba je slušná, ale ne taková, jako ta v poledne. S ohledem na podmínky se ale jedná o prvotřídní úlovek – typujeme okolo 2 m a po fotečce ho pouštíme zpátky.

Vítr se kupodivu trochu zklidnil a tak se nikdo pokračování nebráníme. Dokonce i přes pokročilou dobu dostáváme další záběr od slušné ryby. Sumec byl bohužel hltavec a tak přes svou velikost 178cm končí v bedýnce. Díky množství krve, které se mi řinulo z totálně přetrženého žaberního oblouku, ho nebylo možné pustit.

Druhý den jede Lucka pro zbytek na letiště a já na baru od kluků sonduju, kdože to vlastně dojede. Prý Rhainhardův bratr s kolegou z práce a jeho kamarád – totální nerybáři pro které bude úspěchem jakákoli ryba na fotku a jak skromně podotýkají i nějaká ta malá do bedýnky by se šikla.

Lov sumců na pelety

Já mezitím vítám Ivoše a jeho přítelkyni. Dávný kolega z práce je tu během krátké doby už po druhé a i když byl minule spokojený, žádný obluďák se mu nepovedl. Společně tedy doufáme, že na podruhé to tentokrát vyjde. Ivoš je rybář – žádný sumcař a ani kaprař, prostě chytá ryby. Když jsem Rheinharda s Martinem lákal k vyzkoušení lovu sumců na pelety, dali mi za uši. Nejsou totiž sumcaři a sumce na pelety chytat nebudeme. U Ivoše jsem ale věděl, že tyhle informace najdou úživnou půdu a mohl by se mu lov na pelety zalíbit. Chrlím to do něj vrchem spodem, hlavně že musíme vyrazit, je pátek a jak tam nebudeme před dvanáctou už se na dobrý fleky nedostaneme. Dnes najíždí Španělé a Francouzi na víkend a zítra je sobota. To přijedou noví lidi do kempů a už nemusí být šance.

Máme štěstí a flek pod stromem na Klomíne je volný, dalo by se sice jít i níž, ale i teď je pořád vedro a člověk bude za tu trochu stínu vděčný. Ivoš dostává rady co a jak, ale ujišťuji ho, že je to vlastně jen taková hrubá kaprařina. Olova mají půlkila, háčky jsou dvakrát větší, návazce delší a šňůra pevnější. Jinak se chytá skoro stejně, a pokud bude chtít, dám mu pruty i do tripodu. Nakonec volíme klasické sumcové trubky, vyvážíme na vzdálenost 115 m, zhruba 15 m od hrany porostu. Ivo je vybaven vším potřebným, a že prý pokud mu dovezu večeři, nemá problém tu 2-3 dny vydržet.

Kdy s vábničkou na sumce? Hned!

Na mne po návratu do kempu čeká nadržená trojčena vábení. Pohled na hodinky i na přehradu je jasný – hned. Je půl jedné a hladina se ani nehne - pecka to si nemůžeme nechat ujít. Jel bych sice rovnou do Meky, ale tam to bývá lepší až po druhé hodině, zkoušíme Klomíne. S kluky je to krapet těžší, fakt jsou to nerybáři, Martin chtěl jet s námi, ale jedu malou lodí, kde mám velký echolot a tam bychom se v pěti lidech ušlapali. No nějak to dopadne.

Paul dostává na starost hlucháka a zatímco Manfred, který se jeví jako nejšikovnější, dostává do ruky vlastní prut, tak Bernardovy dávám svůj a instruuji ho, že on bude držet prut v ruce a já si budu hrát s montáží, kterou držím v ruce. Vysvětluji mu, že někdy je záběr pomalý a je lépe, když dáme rybě možnost nástrahu sežrat a jindy prudký a není problém seknout hned. Takže pokud bude záběr tak ti buď řeknu prut – to znamená, že mi podáš prut a já mu to zkusím nechat sežrat, nebo ti rovnou řeknu sekej a tak mu to našiješ, rozumíš? Bernard kýve, že ano, tak snad můžeme začít.

Prut hluchák opět skóruje

Teda to sou podmínky – ještě před chvílí se mi zdálo, že občas nějaká vlnka na tom jezeře je, ale teď se to nehne ani trochu. Úder střídá úder, jeden jak druhý a bomby jsou to v tom tichu takové, že vyhání i supy ze skal, kteří nad námi kvůli tomu randálu začínají vztekle kroužit. Na sonaru se, ale nic zásadního neděje. Vlastně je to skoro tragédie a kluci se z legrace ptají, co že jsem tam měl včera za speciální režim. Pořád nic a čas se nekonečně vleče, už skoro velím k ústupu a změně místa, když v tom trapnou situaci zachraňuje, zase hluchák. Pro nerybáře je ryba o délce 165 cm fantastickým zážitkem a vzhledem k tomu, že Paul je Rheinhardův bratr a ten mi kladl na srdce, že musí chytit hlavně brácha je nálada na palubě rázem na jiné úrovni.

Stejně ale balíme, tady to vážně za moc nestojí. Nevím, čím to může být, ale ono se to tak stává, třeba to bude v městečku jiné. Přesun o 5 km zabírá pár minutek. Pozici mám uloženou v GPS a navádím se k ní s přesností na 5 - 10 m. Klukům říkám, že právě tady jsme včera chytili tu dva-desítku, což je očividně těší. Tady to bude určitě mnohem lepší – taky bylo.

Štěstí přeje začátečníkům

Dávám přesně 3 rány a šňůru, kterou držím v ruce, stačím propustit mezi prsty jen tak, tak. První ryba co se objevila na sonaru, přiletěla k Bernardově montáži a plotici doslova zhltla. Pěkná ryba už při pohledu na sonar - sekej řvu na Bernieho. Na amatéra bez připomínek. Kdekdo, co tu ze sebe dělá odborníka, si s multiplikátorem nevede tak dobře, jako tenhle kluk. Opravdu hezká ryba, asi jak ta včerejší, hlásím, když se po pár minutách objeví u lodě. Následné měření ukazuje 212 cm. No to bude řečí. Největší amatér a největší ryba. V tu chvíli vůbec netuším, co jsem rozpoutal. Nejenže s Rheinhardem nebylo k vydržení po celý zbytek pobytu, chvílemi jsem myslel, jestli je to hraný nebo mu vážně závidí. Hlavní ovšem bylo, že za další cirka půlhodiny zdolává Manfred rybu 198 cm. Pecka myslím si - 3 borci na lodi a za 3 hodinky lovu 3 velké ryby. Jen Paul je viditelně smutný, má nejmenšího. V kempu nad stopičkou šnapsu Paulovi slibuji, že určitě chytne ještě většího. Dnes to sice nebude, ale jejich pobyt je teprve na začátku.

Rekordní kapřík je na světě

Přemýšlím, co asi dělá náš peletář, když v tom zazvoní telefon a v něm Ivoš. Prý, zdali mu nevyfotím ňákou drobnou rybu. Ptám se, o co jde. V chvíli dostávám odpověď, která mě doslova šokuje. Na sumci 210, 150 a 125 sice není nic zvláštního, ale na kaprovi o velikosti 110 cm ano. Takový tu totiž ještě nebyl! Okamžitě sedám s foťákem do lodě. Po příjezdu fotíme, povídáme si a čekáme na další záběr. Ten kupodivu přichází relativně brzy a hned to je další pěkný kousek – kapr 95 cm. A pak, že je lov kaprů na Ebru nuda! O pár dní později tomu dá pořádnou korunu opět Ivoš dalším kaprem 105 cm. Ten kluk zkrátka umí.

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |