Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Co přinesl březnový a dubnový rybolov Ebro?

Březnový a dubnový rybolov na řece Ebro

 

Delší odmlka v psaní článků způsobená velkým náporem v kempu je pryč a vy si tak nyní můžete vychutnat svoji pravidelnou dávku rybářských emocí, zážitků a novinek. Mezi ty nejžhavější patří nový přírůstek do rodiny v podobě nového psiska jménem Balů, sumec 233 cm chycený na zlomený prut a požár, ze kterého šel doslova strach.

Psí smečka na Rancho Rio Ebro

Ale pěkně popořadě nejdřív náš nový rodinný přírůstek Balů. Lucinku začíná pobyt ve Španělsku občas vytáčet a už dlouho řešila, že by našim bafanům pořídila bráchu, Chico (vlčák- pro ty co neví) je s 15 křížky na krku už dědek a poslední dobou vážně blbě chodí a jak dlouho mu to zdravíčko ještě vydrží, nikdo neví.

Monthy (kříženec pyrenejského Mastina s kdovíčím) je oproti tomu tříletý vitální divoch, který si to tu dokáže opravdu slušně pohlídat. Velikostí má sice do Mastina dost daleko, ale i tak budí s téměř 50 kg slušný respekt. Monthyho jsme vybírali srdcem a nějak nám nedošlo, že pokud z různých důvodů chlapík vymýšlí, proč nemůžeme vidět rodiče, nebude vše v úplném pořádku. Že nebude úplně čistý, jsme poznali v nějakých 6 měsících (pokud tedy sedělo datum narození), kdy už mu nějaké to kilo váhy scházelo. Později z něj vyrostla blonďatá chlupatá potvora, která má ale z Mastinů kompletně celou povahu a pokud hledáte velkého psa, tak si o nich něco nastudujte – neuvěřitelný mazel, neuvěřitelný hlídač a neskutečný pohodář.

Vybíráme nový přírůstek do rybářské rodiny

Když tedy padlo rozhodnutí, že se pořídí nový pes, začalo koukání po chovných stanicích. V té první měli už bohužel jen fenky a my chtěli kluka. Další telefon byl do Valencie, pan Ordesa nám řekl, že má pro změnu 6 kluků, rodiče jsou čerství šampióni a pokud chceme, můžeme kdykoli dojet.

Tyhle věci se řeší vždy srdcem, na hlavu většina lidí zapomíná, ale i tak se pro jistotu ptáme na možnost vidět rodiče. Jsme ujištěni, že je to samozřejmost, tak si hned druhý den děláme volno – je to 400 km, výlet na celý den. Na místě Lucku obklopí hromada chlupatých černobílých kuliček – zhruba 3 měsíce starých, peroucích se mezi sebou o její přízeň, jak kdyby věděli, o co tady jde.

Je rozhodnuto! Máme psa jménem Balů

Po hodince je rozhodnuto. Prý jaké mu dáme jméno – že to musí zapsat do pasu a papírů. Původně byl v plánu Chip, ale Balů se nám tak líbil, že jsme ho nakonec nechali. V Lleidě na naší veterině, kam jedeme hned následující den, způsobujeme pozdvižení a i pan doktor obdivně hvízdne po zjištění že „prcek“ má 11 kg v pouhých 7 týdnech (teď má v 15 týdnech 21 kg). V kempu je najednou veseleji a hlavně Lucinka má zase o trochu lepší náladu. V červenci jedeme na otočku do ČR a prý ho musíme určitě vzít sebou (pokud se ještě vleze do auta). Pokud tedy přijedete do kempu neplánovaně - blonďák je Monthy, vlčák Chico a bílo černá obluda Balů.

Ale zpět k rybám. Máme za sebou přelom března a dubna tedy populární tření plotiček, letos to bylo hodně mimořádné, jelikož s drobnými pauzami trvalo téměř 3 týdny.

První, kdo stojí za zmínku, byl Aleš s Danem, kteří přijeli těsně před tím, než to vše začalo, kteří měli po dobu svého pobytu na Ranchu trochu smůlu. Nejdřív na velké rybě zlomili prut (což byl teprve začátek) nakonec si sami bez naší pomoci chytli každý rybu přes 2m. Mezi tím o další velké ryby přišli, jednu uřízli motorem, když kličkovali mezi bójemi, další obluda skončila ve stromě. Na další praskla rok stará pletenka na bůhví kolik set kilo. Po pravdě mě bylo kluků trošku líto. Jednoho sumce dost přes 2 metry dokonce tahal Dan z malého gumáčku, a když jsem pak rybu na fotce viděl, divím se, že to vůbec přežil – ať už sumec nebo Dan. Lov sumců je zkrátka „legrace“.

Zaostřeno na jarní lov candátů ve Španělsku

To pravé, ale mělo teprve přijít. Prvního dubna přijíždí parta rakouských rybářů v čele s naším starým známým Rheinhardem, zbylých 15 lidí neznám. Řešíme hlavně lov candátů, ale nemám pro kluky příliš pozitivních informací. Letos celkem hodně prší, teploty jsou proměnlivé a chování candátů, kteří by měli být na mělčinách a připravovat se ke svým hrám, je značně nevyzpytatelné. Nahoře nad Caspe to celkem funguje, ale velikostně to taky žádná hitparáda není a mezi hrází a oblastní okolo kempu Lake Caspe je to podobně divné jako tady dole.

Lov candátů na řece EBro ve španělsku  

Jeden týden má voda na jezeře 11°C a v zátokách klidně 14, pak cosi přiteklo a spadlo to opět na 8. Když trochu odbočím tak teď chytáme candáty ze dna na hloubkách 10 – 15 m a to včetně opravdu velkých kusů – všichni jsou prázdní, ale kdy a kde se stihli vytřít, jsem nějak nepobral.

Rybolov na řece Ebro jak se patří

Hned první den dostávám instrukce, že Karel má zítra narozeniny a kluci se už dopředu složili na to, že k narozeninám dostane dárek v podobě rybolovu s mou maličkostí. Mám štěstí – sumci jdou den ode dne lépe a lépe a tak tuším, že by to mohlo vyjít. Sice celkem dost fouká, a já hodlám chytat na bójky z lodě – snad vše zvládnu ukotvit.

Martinova rada: pokud hodláte chytat na bójky z lodě a nejste si stoprocentně jistí, že nebude foukat, kotvěte loď na 3 body. Tedy dva na vodě a jeden na břehu.

Vjíždíme okolo třetí odpoledne za naprostého bezvětří, předpověď počasí sice hlásí vítr, ale foukat mělo už od rána a nic. Tak doufáme, že to vydrží až do noci. Nevydrželo. Jedeme ve složení Karel (oslavenec), Michal (jeho kamarád) a Rheinhard. Rheinhard mi pomáhá zavážet, jsme kousek pod kempem na Katalánské straně a je radost mít sebou na lodi někoho, kdo ví, co dělá – mezi levou a pravou bójí je nejméně 600 m, přesto je poslední prut ve vodě v čase 38 minut a nějaká ta vteřina. No vlastně není, při zavážení toho posledního zjišťuji, že jsem to s odhadem vzdálenosti trochu přehnal a tak z něj dělám číslo 5. V tom se ozve rána, jak praskne 40ka trhačka a šestka jde pod vodu.

Boj s kapitálními sumci na řece Ebro

Pohled na loď, ale tam je klid. Hulákáme jak o život, protože čtyřicítku metrovka neurve, ale marně. Místo pohybu vidíme, jak nám na 300 m nám kluci mávají na pozdrav, ale našemu řevu nerozumí. Až ve vzdálenosti nějakých padesáti metrů pochopí, o co jde. I když je vidět, že sumcový prut vidí poprvé v životě, se zavřenýma očima se to dá sledovat. Ryba se zasekla sama, takže to co oni považovali za zásek, až tak podstatné nebylo a po pár minutách ho přeci jen k lodi dosmýkají. Na začátek pěkný gastrosumec o délce 160 cm. Během půlhodiny začíná blbnout číslo 3, ale je vidět, že je to dorostenec co má s ploticí o délce 35cm vážně problém. Když se akce opakuje už potřetí, jedu vysílenou plotici omrknout - má to téměř za sebou.

Pohled do nádržky s rybami je neveselý, pořádného tam nic není a dávat tam rybu o velikosti 25 cm nemá moc smysl, prckové jsou fakt aktivní. Jediná ryba co zbývá, je tloušť o délce dobrých 40 cm. Při množství co jich tu v přehradě je, mu sice moc šancí nedávám, ale nic jiného stejně nemáme. Ale koneckonců posledního tlouště jsem měl na prutu loni v létě a taky ho zbodla (sežrala) dvojka. Teď se situace opakuje. Vlastně ne, ten loňský byl na háčku při lovu na vábničku a teď jsou to bójky.

Utržení nebo záběr? Občas to prostě nepoznáte

Výsledek je ovšem stejný a během malé chvilky se stanou dvě dost důležité věci. Vítr začíná nabývat rychlosti, že v jeden moment povolujete pruty na pravé straně lodě a namotáváte levou a za chvilku naopak. No a během jednoho toho domotávání zjišťujeme, že trhačka u tlouště asi nevydržela, motáme, motáme a ono nic. Sice neřešíme, že kačena není vidět, ale v okamžiku kdy je šňůra už krapet mimo úhel pochopíme, že se neutrhla, ale je to záběr.

Rybu dostáváme na kontakt až tak padesát metrů od lodě a nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o větší kus. Sranda začíná až u lodě. Nechce se mu a nechce a začíná se to protahovat, Karel pod salvou našich „odborných“ rad, seká jednu chybu za druhou, až se obecenstvo válí smíchy. Já ne. Já se třesu, ať mi nezlomí můj oblíbený prut a peskuji ho za vše, co dělá špatně – tedy pořád. Nakonec se ovšem přidává smůla a zadní kotva nevydrží nápor větru a vln a vytrhává se. To má za následek, že sumce v mělké vodě u břehu v pohodě zdoláváme, ale přitom trháme všechny pracně povyvážené pruty. Co teď? Obluda okolo 230 cm je sice v lodi, ale tady nemá smysl zůstávat.

ulovený sumec na Ebro

Úlovky balíme a vracíme se do kempu, kde potkáváme další skupinku rybářů, kteří u sebe mají něco, z čeho se mi doslova zatajil dech. Můj odhad je 245 cm. Abychom ráno nemuseli odpočaté ryby zbytečně trápit, měříme je hned, ten náš má na chlup přesně 230 cm, ten druhý překonává magickou hranici a na metru se nám ukáže fantastických 252 cm.

Boj o karavany a nebezpečí života

V tu chvíli nikdo netuší, co se chystá a neděle se odvíjí jako každá jiná, čekáme na poslední slunce, že se bude fotit, popíjíme nějaké to pivko, ale ve vší slušnosti. Po skončení módní přehlídky, jinak se to občas nazvat nedá, sundávám oblečení a jdu pod sprchu. No a jak si tak sedím u počítače a koukám na fotky, kdosi z té mé partičky doběhne, že nahoře potřebují hasičák – hoří! Naprázdno polknu a valím nahoru, z jednoho karavanu se kouří, sice hodně, ale na nějaký mega problém to nevypadá. Na místě ovšem panuje poněkud chaos, jelikož Dalibor, coby majitel zmíněného karavanu, má všude tolik věcí že dostat se k ohnisku je téměř nemožné. Následující minuty jsou jako z hororu, oheň se nekontrolovaně šíří a brzy chápeme, že uhasit karavan bude nemožné.

Do bezpečné vzdálenosti odvážíme auta a kolega se snaží odtáhnout vedle stojící karavan, který vypadá, že by to mohl přežít. Do akce nastupuje voda, ale vypadá to zle, v tom dostávám spásnou myšlenku a s jazykem na zemí běžím nahoru do garáže pro bagr. Mašina naštěstí nestávkuje a startuje. Než dojedu dolů, vím, že nezachráníme ani ten druhý. Bleskové rozhodnutí a řítím se k třetímu v řadě ten jediný je můj (tedy kolegy) ostatní jsou privátní a na desátý pokus ho lžící podebírám tak, že se mi ho daří vytáhnout. I ten už v tu chvíli hoří, ale hromada vody plameny hasí.

Výsledek nedělní apokalypsy jsou 2 totálně zničené karavany, třetí jsem „zlikvidoval“ ve snaze přerušit řeku plamenů.

Ponaučení:

  1. hasiči vás nezachrání - přijeli za hodinu a půl
  2. rybářské pruty a navijáky sakra dobře hoří
  3. když si vaříte nedělní oběd, zkontrolujte, že jste vypnuli elektrický vařič,
  4. výbuch propanbutanové bomby lze v bagru úspěšně přežít.

Lov sumců je i pro ženy – nevěříte?

Osmého dubna přijíždí Slávek s novou přítelkyní, Petrou. Ta se od začátku profiluje jako holka do nepohody a její neskrývaný zájem o rybaření ji po dvou dnech snad i začínám věřit. Dva dny věnujeme s nevalnými výsledky přívlači, pak se společně domlouváme na sumce. Ti na rozdíl od candátů žerou lépe a lépe a hned od prvních chvil prohlašuji, že udělám vše pro to, abych viděl blondýnu vřeštící hrůzou.

Pořád fouká, a pokud nechceme chytat ze břehu, což v tomto období moc nejde, musíme hledat nějaké rozumné místo. Tu 252ku před pár dny kluci vytáhli v zátoce nad Almatretem co je to bóje pro hausbóty, takže míříme právě sem. Kotvení s Petrou je sice legrační, nějak ji nedokážu vysvětlit, že ten špagát na přídi musí uvázat za tu bójku, ale nakonec to kotvíme natolik pevně, že mám pocit, že zadní kotva je snad ve stromě. Celé divadlo sleduje Slávek z bezpečné vzdálenosti. Vzali jsme druhou loď na zavážení, jelikož gumák je v tomhle větru pro někoho, kdo má krapet jinou figuru než já.

Dvě hodiny se nic neděje a tak posílám Slávu pro večeři, že zatím Petru vyzpovídám. Před devátou se šeří a začínají první záběry. Sumci konzumních parametrů s různým úspěchem. Ale já furt doufám v tu vřeštící blondýnu. Po chvíli konečně krásný záběr - to známé ostré cink a šňůra, jak sumík urval trhačku od břehu, padá na hladinu. Petra motá a motá a nic. Na okamžik jí to vezmu z ruky a rychlými pohyby se dostávám do kontaktu, zásek a následný kopanec nás nutí skočit do naší vyvážecí lodě. Motáme se ve světle čelovek mezi jednotlivými šňůrami a najednou uslyším nehezký zvuk praskajícího prutu.

Ten sice drží pohromadě, ale spojka vypadá, že to má definitivně za sebou. Následující minutky Petra drží prut a snaží se navíjet a já držím prut u spojky zleva zprava a snažím se ho udržet pohromadě. Nakonec slavíme vítězství a další ryba přes 230 je v lodi. Ranní měření bere Slávkovy úsměv z tváře. Krásných 233 cm znamená pokoření jeho letitého osobáku hned napoprvé. Sice jen o jediný centimetr, ale i to se počítá.

Jeden na sumcích, všichni na sumcích

Svědkem našeho focení je další partička rybářů, která hned v přístavu projeví také zájem o lov sumců. Jsem v ráži tak to domlouvám hned na následující den.

Mířím na místo, kde jsem před pár dny chytl tu 230, dnes je luxusní bezvětří, ale nebudu se opakovat líčením stále stejných zážitků. Zas jsem zažil něco nového. Dva opravdu mizerný záběry. Jeden sekáme a na konci se zmítá candát 85 cm - to je už druhý podobný za posledních dva týdny. Někdy se ty menší nástrahy celkem vyplatí. Koneckonců největšího candáta – měl poctivých 100 cm, jsem chytil taky na bójku. Druhý, ještě mizernější záběr nesekám, i když tak nějak tuším, že tohle ta plotice fakt nedělá. Nechce se mi celou montáž trhat. To tam raději za chvíli zajedu a plotičku vyměním. Kecáme, pijeme, kouříme, náš parťák Josef je neskutečný, mně zásobuje pivy, Kamila, kterého jsem sebou vzal na zaučení cigaretami. Vždycky jen přijde otázka, kouřit?, bumbat?

Rybolov Ebro - ulovený sumec

Najednou Prásk. Záběr jak kráva, prut jde úplně k zemi. Jde o záběr, kdy to ani z trubky vyndat nejde. Ryba má 224 cm a je to nejen další pěkný sumík v řadě, ale i první co zabral na „nastraženého“ sumce. Ano čtete správně, to mlácení prutu skutečně způsoboval sumeček okolo 80 cm, který visel na jednom háku a nakonec ho tenhle fešák zbaštil. Takže můj první sumec na sumce.

Ovšem nemyslete si, že je to tu pořád růžové. Na začátku jsem napsal, že candáti žerou jak praštění, ale v mezičase, co píšu tyhle řádky, jsem se vrátil z vody bez ryby. Ostatní teda dobrý, ale nám to nějak nešlo. Nebo jsem byl třikrát na rybách s jedním chlapíkem, co opravdu chtěl nějakého pěkného na fotku. Třikrát na sumcích a samí mimina. Ta zmíněná akce s 9 pruty!! Byla jedna z nich!! Tak snad Luboše potěší, když sem dám fotku toho, co chytil ten váš mladej a se kterým jsi tak ochotně pózoval.

 

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |