Česky | Deutsch

Rybaření ve Španělsku » Fuerteventura - rybaření na kanárských ostrovech

 Jak jsem si slíbil tak se i stalo. Dovolenou jsme se rozhodli prožít na Kanárských ostrovech a jak jinak, než ve vlnách oceánu s prutem v ruce. Byl by totiž hřích si zde nezarybařit.

Zimní rybářská dovolená, aneb útěk před lidmi

Po nepěkné zkušenosti s předchozí dovolenou na Tenerife jsme se opět rozhodli pro zimní termín. Ten sice pro rybolov není zrovna nejvíce atraktivní, ale my jsme skromní a nejeli jsme sem s cílem lovit obří ryby, ale pouze s vidinou pohodového lovení ryb. Které navíc bude hezkým vybočení ze zajetých kolejí, kterými pro nás lov sumců, kaprů a candátu na řece Ebro je.

Pokud tápete nad tím, proč byla loňská dovolená označena přízviskem šílená, tak prostě proto, že při návštěvě místního aquaparku jsem při čekání ve frontě na tobogán po 20 min postoupil k ceduli – stojíte tady? Tak ještě 50min! A nemyslete si, že na plážích to bylo jiné. Někde se mezi lidmi nedalo ani projít a to nemyslím nijak nadneseně. V horách bylo sice nádherně a bez lidí, ale kvůli tomu tam nemusíte jezdit za o polovinu vyšší letní ceny.

rybolov na kanárských ostrovech

Z Barcy rovnou za papoušky na Kanáry

Odlétáme 30.11 z Barcelony – Kanáry mám rád proto, že i v zimě je tam vážně nádherně, no a letos to manželka naplánovala na úžasných 18 nocí – když jsem lákal rodiče, aby jeli s námi – prohlásili, že netuší, co by tam tak dlouho dělali. Pro nás to byla nejdelší dovolená v životě a stejně jsme nestihli vše. V plánu bylo třeba půjčení motorky a alespoň jeden motovýlet. Houby, na motorku stejně jako na jiné věci prostě nezbyl čas.

Bydlíme v Corraleju na severním cípu ostrova, kousek od přístavu. Pohodový levný hotýlek je sice poněkud zastaralý, na což jsme byli dopředu připraveni z nesčetných recenzí, ale co by člověk za 160,-€/týden s polopenzí taky chtěl. Navíc na dovolenou jezdím za zážitky a ne proto, abych zkoumal pokoje a řešil, že tady je odloupnutá omítka a tady nesvítí žárovka.

Nemoc z povolání – první, co hledáme je rybaření

Hned druhý den míří naše kroky do přístavu – tak jako v každém solidním letovisku je i zde řada stánečků s nabídkou nejrůznějších turistických atrakcí, potápění, lodní výlety, čtyřkolky cyklovýlety a bůhví co dalšího. Zhruba u pátého stánku konečně vidím nabídku rybaření, postarší chlapík sledující náš neskrývaný zájem ochotně vysvětluje, jak to tu chodí a ukazuje album s fotkami. Na konci alba jsou ostatní informace včetně cen. V ten okamžik Chesůse v jeho záplavě slov přibrzďuji a vysvětluji, že máme zájem o privátní rybaření ne o blbnutí s ostatními turisty. Běžně si lze totiž koupit voucher na rybaření za cenu 60 - 75,-€, ale riskujete, že budete celou dobu poslouchat v lepším případě hulákání přiopilých turistů. V tom horším je budete sledovat, jak trpí mořskou nemocí. A ze zkušenosti vím, že blbě je na otevřeném moři kde komu.

Honba za privátním lovem ryb na moři

Privátní rybolov je sice vykoupen vysokou cenou, ale kapitán ví, že s vámi může podnikat mnohem různorodější věci s lepší vyhlídkou na úspěšný výsledek, než v případě kdy má na palubě naprosto cizí lidi. Chesus se nadechne, ve tváři se mu rozzáří úsměv a hned nás zve na prohlídku své lodě SIŇA MARIA III, která je 12 m dlouhý rybářský speciál se vším co k tomu patří. Nádrž na nástrahy o velikosti běžné panelákové vany, 2 zdolávací sedačky, držáky prutů a hromada dalších blbostí. V nabídce je standardně 5 hodinové rybaření, ale máme zájem o celý den a tak se ptáme na cenu. Chesůs je evidentně zaskočen, ale obratem vytáčí kapitána a probírá s ním naši poptávku.

Po téměř hodině se loučíme, jsme vybaveni vším, co jsme potřebovali vědět a máme před sebou téměř 3 týdny na to vše probrat a podívat se i po jiných možnostech. Lodí nabízejících rybaření je tu poměrně málo. V Corraleju jsem narazil jen na dvě.

naše loď

Patálie s hledáním vhodné lodě

V městečku byli kousek od přístavu solidní rybářské potřeby, které nabízeli rybaření na lodi v městečku Caleta de Fuste. Český člověk znalý poměrů si řekne – OK tak koukneme na web nebo Facebook a uděláme si obrázek. To ale nemůžete být ve Španělsku – pokud je majitel španěl nic takového nečekejte – jedna loď má na vizitce web, který neexistuje, druhá tam má naprosto nedůležité informace. Na Facebook hodí jednu fotku za dva měsíce (v lepším případě) a o nějakých aktualitách, jako je počasí nebo co se zrovna loví, nemůže být ani řeč. Já nedám na web aktualitu 2 týdny a hned co s námi je.

 

Abyste tedy zjistili, jaká je skutečná situace, musíte vsadit na osobní návštěvu. Nakonec jsme se rozhodli pro kapitána Aliho Alonsa a jeho loď Sina Maria jsme se nakonec rozhodli proto, že kdykoliv jsme šli okolo, jeho loď, ač asi „nejhorší“, byla prakticky pokaždé na vodě. Ty ostatní, co byly v hledáčku, jsme oproti tomu viděli stále jen zaparkované u mola.

Přípravy na rybářský výlet

Dny běží jako voda za lodí a naši turistickou dovolenou (nachodili jsme přes 200 km) střídají i občasné plážové vsuvky. Polemizujeme, kolik může být teplota vody v moři - na prosinec dost slušné, na první moment je to celkem drsné, ale pak se vám z vody ani nechce. Náš odhad je zhruba 22°C a jak později pohled na sonar potvrdí je zhruba správný. Teplota oceánu kolísá okolo 20,3-20,5°C, takže těch 22 u břehu bylo asi reálných. Prospekty cestovních kanceláří a průvodců říkají, že jsou zde nejkrásnější pláže Atlantiku. A opravdu, některé scenérie jsou dech beroucí a na hranici kýče.

Je 10.12 a mi opět míříme za Chesusem – na příští 3 dny hlásí minimální vítr (jinak tu fouká pořád) a tak doufáme, že by to mohlo vyjít. Sobota, neděle nebo pondělí, tak zní můj požadavek. Chlapík to řeší po telefonu a nakonec po kontrole počasí padá volba hned na sobotu – to prý má být nejlépe. Platíme zálohu a loučíme se slovy, v sobotu na viděnou. Sobota 12.12. - nemůžeme ani dospat, odjezd je domluven na 8:30, od půl osmé máme snídani a do přístavu je to 20 min.Rybaření na Kanárských ostrovech

Doživotní zážitek z rybolovu na Kanárských ostrovech

Nehodláme se, ale honit a tak v klidu snídáme po anglicku – slanina, fazole, vejce a do přístavu jedeme autem, na lodi už jsou 2 kmitající chlapíci a pohledná kapitánova přítelkyně.

Ptáme se, jestli nevadí, že jsme tu o pár minut dřív. Prý bez problémů - vše už mají nachystané a tak můžeme vyrazit. Ali vede svou loď neomylně ven z přístavu a mezi zaparkovanými loděmi kličkuje s milimetrovou přesností, jeho kolega Patchi mezitím vysvětluje co a jak – teď po ránu budeme trolovat, pak budeme lovit kalamáry a pokud by to nešlo, mají zásobu rybiček pro lov ze dna. Odkýváme jim úplně vše, stejně tomu houby rozumíme. Dle nachystaných prutů to ale vidím na trochu drsnější rybaření.

Ve společnosti zkušených mořských vlků

Míříme na jih, dolů podél pobřeží, kousek pod Corralejem Ali přibržďuje a Patchi s neuvěřitelným grifem pouští do vody 6 prutů – rozdíl je ve vzdálenosti za lodí, ta se pohybuje od 30 do 100 m. Jako nástraha je na každém prutu zhruba 15 cm wobler osazený dvěma masivními jednoháky. Naházet vše do vody trvalo sotva 15 min. 2 pruty jsou na levém trolovacím rameni 2 na pravém a 2 přímo za lodí. Patchi vše kontroluje se spokojeným úsměvem a spíná ruce k nebesům se slovy tak a teď jen kapičku štěstí. Rychlost lodě se ustaluje na zhruba 6.5 km – kapitán drží loď těsně nad zlomem z 20 do 40 metrové hloubky ve vzdálenosti od břehu, kterou odhadujeme na něco okolo 800 m. Zatímco se mi hlavou honí myšlenky, jestli něco chytíme, Ali vysvětluje Lucce, že naším nejpravděpodobnějším úlovkem by mohlo být Wahoo – to je taková přerostlá makrela o váze 20 – 40 kg.

Úlovky, o kterých se nám ani nezdálo

Míjíme Puerto de Rosario, jedno z větších turistických center ve vzdálenosti tak 20 km od našeho městečka. Blíží se jedenáctá hodina, když se jeden z prutů krátce propne a následně vyrve z klipu v trolovacím rameni. Zrovna se nikdo nedíval, ale můj výkřik ryba byl naprosto zbytečný – vřeštící brzda spolehlivě probrala všechny zúčastněné. Ali bleskové vydává příkaz, k vyndání všech ostatních prutů z vody že všechny pruty z vody. Loď jede na autopilota a všichni makáme jako o život – strašná dřina. Patchi náhle zařve, „další ryba“! Pecka, tak máme každý jednu – Lucka jde do pravé sedačky – její ryba je o poznání větší, ale domluva byla jasná. První záběr já a pak ona.

Já obsazuji levou a k ruce dostávám Patchiho, kapitán sekunduje Lucce – ta má se svou rybou evidentně potíže, zatímco já statečně ukrajuji ze vzdálenosti, kterou si ryba vzala – odhaduji to tak na 300 m. Mezi tím Lucka s potem na čele namotá 10 m a ryba si 50 vezme. Bohužel po nějakých 15-20 minutách se naše obluda vypíná a já vytahuji tu menší už v klidu – Lucka celá roztřepaná bere do ruky foťák a cvaká pár momentek ze zdolávačky. Kluci jsou profíci - jeden cvakne gaf rybě do čelisti a druhý jistí rybu uprostřed těla – Wahoo odhadem 150 cm. V to jsme nedoufali ani v nejbujnějších snech – poprvé na opravdovém mořském rybolovu a taková ryba – Norsko nebo Polsko nepočítám.

ulovená ryba - Sama

Zaostřeno na kalamáry

Co teď – je skoro jedenáct a v jednu bychom měli být tady, ukazuje ALI na GPS v sonaru – máme sice nástražní ryby, ale chce to chytnout nějakého kalamář, to je tutovka – pak můžeme zkusit rybolov ze dna. Dobrá takže vzhůru na ty „chobotnice“, Plány se po ulovení obludy bleskově mění – žádný pidi ryby – radši ještě jednu velkou a klidně stačí.

Caleta de Fuste pravá přístavní bóje – hloubka 42 m – Ali stáčí loď kolmo na břeh a rozdává pruty k lovu calamárů – bohužel podcenil instruktáž. Jsme se ženou sice výborní rybáři, ale tohle děláme prvně v životě. Pruty už jsou mi trochu bližší 40 – 60 g vláčecí pruty s délkou 2,4 -3 m, 15 kg pletenka a sestava jak při pilkrování v Norsku. Jen místo pilkrů a přívěsů jsou takové ty „blbosti“ s hromadou ostrých hrotů místo háčků – spodní slouží jako zátěž, ostatní jsou lehké – jinak vážně netuším jak to popsat – tohle mi je zcela cizí. Ostatně myslím si, že valná většina z nás zná kalamára pouze v podobě kroužků z mrazícího boxu v supermarketu. Snažíme se kopírovat Patchiho s Alim, ale je to bez úspěchu z naší i jejich strany. Je vidět že jsme všichni stejní, tak jako já mám v echolotu orientační body popsané candát 80, sumec 245 tak i Ali má místa na mořském dně popsaná kalamár 1, kalamár 2…atd. První pokus byl na fleku s číslem 3, marný. Teď se přesouváme na sedmičku a hned na první spuštění mi to jaksi ztěžkne. Teď se projevila ta nulová zkušenost – sekám – to je špatně. Kalamár ze zvědavosti omotá svá chapadýlka okolo nástrahy a pokud seknete, prostě ho strhnete, ještě že to ti dva neviděli.

Boj o kalamáry prohráváme

Konečně! První kousek se blíží k hladině – Patchi extrémně pomalu a plynule namotává, nesmíte zpomalit ani nějak ostřeji pohnout prutem – jinak vždy spadnou. Je na palubě – hned nás amatéry postříká tou černou barvou, za což jsme od kluků odměnění salvou smíchu, ale vidím to takto poprvé v životě a vůbec mi to nevadí. Následuje one-man-show v podání Aliho. Během hodiny vytahuje 3 ks mezi 25 – 40 cm. Zvláště ten největší už mi přijde poněkud velký, ale kluci se nad tím rozplývají a každý kousek opečovávají jak největší diamant. My si vedeme s Luckou stále stejně, ale konejší nás to, že Patchi má taky jen jednoho.

Ali nervózně kontroluje hodinky, tak se ptám co se děje. Je to prý na prd. Máme málo kalamárů a čas se pomalu blíží k chvíli, kdy máme přesedlat na chytání ze dna – holt je to všude stejný – nástražky, nástražky, nástražky.

Jsme už skoro hodinu bez úlovku, ale okolo čtvrté hodiny se to mění a po dvou Patchiho kouscích, zachraňuji svoji reputaci dvěma pěknými kousky – skóre 6:2 sice není nic moc, ale lepší než dostat kanára (i když by to bylo na Kanárských ostrovech příhodné). Klukům se evidentně ulevuje – tohle prý už bude stačit.

Končíme a jedeme konečně na ryby. Hrůza, skoro 5 hodin jsme věnovali lovu kalamárů a ve 4 jsme za tu dobu vydusili jen 8 ks. Vědět v ten moment, ale co nás čeká, asi dřu ještě víc – nebo raději ne.

Rybářská dovolená na Kanárských ostrovech

Mořský rybolov ze dna

Posouváme se na hloubku 80 – 85 m. Na echolotu jsou hromady, evidentně solidních ryb. Ali s Patchim berou do ruky pruty, dostáváme instrukce – oni budou chytat a když přijde záběr dostaneme to do ruky my. Přeci jen jsme se půl dne nedřeli, abychom to teď vlastním amatérstvím zmastili? Ani náhodu. Nemáme s tím problém, známe to z Ebra. Člověk dře např. s vábničkou x- hodin a pak přijde záběr na prut, jehož majitel si nenechá říct, že lepší je nechat to seknout profíka. Ona ta šance na repete už nemusí přijít.

Zhruba 300 g pruty, s délkou okolo 2,5 m, šnůra odhadem 30 – 40 kg, 200 g olovo a monofilní návazec se dvěma jednoháky. Kluci pouští montáže na dno. Následně to o metr přizvednou a kalamár na metrovém návazci kopíruje dno. Rychlost driftu je zhruba okolo 1 km/hod. Občas je třeba nástrahu popustit a neustále udržovat ten zhruba metr nade dnem. Patchi je na špici a tak okukujeme Aliho.

Najednou vidíme, jak špička jeho prutu lehce pocukne. Na to jak velká je nástraha i předpokládaný úlovek a bez ohledu na pletenku v navijáku jsou záběry tak jemné, že kapitán drží šňůru mezi prsty. Další dva cukance, při čtvrtém mám pocit, že už to má ryba v sobě a stejného mínění je i kapitán, brutální zásek. Bohužel do prázdna. Kontrolujeme kalamára – Ali tam má toho největšího a prakticky přes celé tělo je ze spodní strany znatelný otisk obrovské čelisti – Amberjack.

Kalamár je bez ohledu na brutální stisk stále v pohodě a při spouštění na dno nám kapitán vysvětluje, že Amberjack je druh kranase, který se dorůstá délky až 2 m a váhy okolo 80 kg. Bohužel jejich hodina pomalu končí, teď už spíše můžeme očekávat jejich menší „brášky“ Kranase oceánské aneb po španělsku Medregala. Během přednášky nevěnujeme pozornost prutu a tak nám tentokrát záběr uniká. Kapitán, ale pozor dává a teď už zásek sedí.

Lucka zápasí s mořskou obludou

Pravý a nefalšovaný boj s mořskou rybou

Je tam - Amberjack – dle slov kapitána 50 -70 kg. První vteřiny tomu nijak nenapovídají, ale ryba jako by to věděla a dává o sobě vědět až v okamžiku, kdy má Lucka na břiše připnutý zdolávací pás. Co následuje v nejbližších minutách lze slovy jen obtížně vyjádřit – to musíte vidět a nejlépe zažít.

Lucka na hranici sil brzdí o bok lodi – ryba má neuvěřitelnou sílu, teď to není jako ráno, to šlo pár metrů navinout, teď klikou otočit nejde prakticky vůbec. Světoznámý naviják v ceně průměrné české mzdy je úplně na prd. Brzda je téměř na doraz a ryba o tom snad ani netuší. Po dobře stometrovém úniku ryba konečně zpomaluje a Lucka má možnost se trochu narovnat. Následuje přesun do zdolávacího křesla, na těch pár vteřin si prut beru do ruky – vůbec jí nezavidím. Už to trvá minimálně půlhodiny a ryba je dle stavu šňůry v navijáku alespoň 150 m daleko. Ovšem ani tentokrát nám není přáno megarybu vytáhnout – při jednom z výpadů praská šňůra těsně před špičkou a ryba tak mizí v hlubinách. Výraz ve tváři kapitána i Lucky hovoří za vše. Vidím mix zoufalství a zklamání, ale takový už je rybolov.

Lucka se ještě ubezpečuje, jestli to není její chyba, ale nic nepřetáhla, to by to puklo někde v uzlu a ne těsně před špičkou. Šňůra musela být někde odřená. To jsou situace, které lze těžko předvídat a rozhodně si to nelze klást za vinu. No nic jdeme bojovat dál, umět se modlit asi taky sepnu ruce, ale takhle musíme spoléhat na štěstí. Od teď je ale štěstí nakloněno na naší stranu, tedy spíš na Lucčinu. Já si svou chvilku vyberu také, později.

Mořský rybolov -Mero

Zápolení nepolevuje, máme životní zážitky

„Ryba“, zařve Patchi. Nic moc velkého ale je to ryba. Zdolávací pás ani sedačka nejsou potřeba a za chvilku je na hladině ryba, jejíž český název jsem nedohledal – Sama alias růžovka, Lucku nejen rozzáří ale i povzbudí. Růžovka nám sice kalamára požmoulala, ale zůstal na háčku a tak po přepíchnutí míří zpět na dno. Patchi jede na úspěšné vlně, zatímco Ali je od záběru Amberjacka bez kontaktu. Patchi během chvilky znovu seká. Sice to není opět žádná verlyba, ale dle tahu by si půlmetrovou růžovku možná dala k snědku. Sedačka opět potřeba není, ale zdolávací pás už ano – na prutě máme Mero z čeledi kaniců o délce okolo 80 cm (takový přerostlý okoun). Ten už potěšil nejen bojovností, ale i nádherným zbarvením a gigantickou tlamou (růžovku by vážně dostal). Děláme pár fotek, ale je to na houby, Ali na nás spěchá – zas mi to připadá jak na Ebru – prý to bude žrát do sedmi hodin a pak padla. Jsem povýšen z turisty na rybáře, dostávám „vlastní“ prut i kalamára, techniku jsem dostatečně okoukal, ale první záběr, který přichází snad po vteřině, stejně kazím.

Musím prý seknout víc, v zápalu nadšení jsem nepostřehl, že na mém prutu je monofil a ne pletenka, na těch 80 m už se to krapet protáhne. Šance na opravu přichází opět téměř okamžitě – teď prostě žerou. Provádím ukázkový trojzásek a vzápětí jdu skoro z lodě. Ryba sedí – možná až moc, prosím Lucku o pár fotek, protože čím je větší tma, tím horší budou. Ryba bojuje ještě víc než Mero, srovnávat to s ranním Wahoo nemá smysl, to byla jiná situace a jiné náčiní, ale dává mi slušně zabrat. Pár metrů pod hladinou už je vidět, jenže v křišťálově čisté vodě do poslední chvíle neodhadnete velikost.

Medregal alias Kranas oceánský velikostně jak Lucčino Mero možná krapet větší. Konečně seká zase kapitán a prut si bere Lucka, teď už prý budou brát jen tyhle ryby – jak sem najedou, vytlačí vše ostatní. Lucka si stěžuje na záda, ale úsměv má od ucha k uchu, tak si sedni radím jí, ryba je ještě větší než moje. Brutus v tohle jsme vážně nedoufali – Medregal dostává jako všechny ostatní ryby paličkou – prosím kapitána o zapózování v posledních zbytcích světla, ryba je od krve, ale na mytí není čas.

Přichází chvíle na můj kalich hořkosti – fantastický záběr, ale chytám stále s monofilem a od prvních okamžiků všichni víme, že tohle nepůjde. Ryba je prostě větší než jaké tu měly být a po pár minutách, kdy se snažím seč to jde vyhrává a trhá padesátku monofil bez naprostých problémů. Beru do ruky poslední navázaný prut, a vlastně ne, proč, vždyť to bylo super a dávám ho zpátky. Lucka si před sedmou zdolává ještě „malého“ Medregala a pak už to vše utichá. Díky tomu že jsme měli i víc záběrů na jednoho kalamára nám ještě 2 zbývají. Máme čas se nadechnout a sledovat situaci kolem, když jsme přijeli, nebyla široko daleko ani noha, po pár vytažených rybách se kdoví odkud sjeli lodě s amatérskými i profesionálními rybáři a v závěru v našem okolí chytalo snad 10 lodí. Chytili jsme 3 Medregali, Mero, Samu a Wahoo…jo a 8 kalamárů. Na první skutečně mořský rybolov zážitek nad očekávání. Dokonce tak, že jsme vážně zvažovali, že pojedeme ještě jednou. Nakonec po zralé úvaze padlo rozhodnutí, že další výlet necháme zase napřesrok ještě nám z těch větších ostrovů zbývá Lanzarote.

Adios a díky Ali, Patchi a Fuerteventuro!!

Sdílejte nás


Kontakt

Rancho Rio Ebro
Fishing Paradise SLU
Praje Aubera S/N
50170 Mequinenza - (Zaragoza)
Tel: 0034 974 345 270
Tel2: 0034 618 772 799

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách

Úvod | Napište nám | Mapa webu |